Kupředu levá zpátky ni krok.

Něco málo přes dvacet let po revoluci a máme na kraji zase komunisty. Nic proti, je to strana ministerstvem vnitra povolená, ale trošku jsem doufal, že se soudruzi pochlapí a trošku si zametou před svým prahem.  No co se dalo čekat?

Praha, Václavské náměstí v Dobe Sametové Revoluce. Pomník svatého Václava, socha svatého Vojtěcha s transparentem.Společný podnik SESAR

Radní Kučera zvolený za KSČM nehodlá ze své funkce odstoupit, kolegové mu to rozmluvili. Se zájmem jsem čekal na přesně toto rozhodnutí, které jasně vypovídá o uvažování současných komunistů. Samozřejmě, že většina z nich musela o stébáctví jejich soudruha vědět, proto mě nepřekvapuje, že došli k tomuto závěru. Nechci soudit člověka pro vstup do KSČ, ale musím soudit člověka, který svým chováním způsobil újmu druhým. Toto se samozřejmě nemusí týkat soudruha Kučery, avšak je velice pravděpodobně, že jako rezident STB nebyl žádný svatoušek. Oni se prostě nezmění, oni s tím prakticky souhlasí a chování bývalé KSČ tím pádem schvalují.

Smutné je, že pro hejtmana Zimolu je to jen bouře ve sklenici vody. Asi je to pro něj stejná výzva, jako byla Jana. Úroveň politické kultury České republice je stále stejná a obávám se, že dalších minimálně 20 let to nebude jiné. Ostatně mnoho zahraničních politologů se vyjadřovalo na téma politické kultury v postkomunistických zemích hned po revoluci a shodli se na tom, že proces změny bude trvat dvě až tři generace. Takže pro optimisty jsme v půlce a pro pesimisty teprve začínáme druhou třetinu. Musíme si také uvědomit, že ti kdo jsou voleni, tak nejsou elita a nikdy nebudou, je to průměr z celého národa a jací budou občané, tak takové si zvolí politiky, protože v České republice jiní Češi nežijí.