Průvodce zajímavými evropskými mystery filmy posledních let

Jelikož mám pocit, že se hodně zaměřuji na tuzemskou a americkou tvorbu, bude možná přínosné podívat se tento týden na evropskou produkci, která má rozhodně, co nabídnout.

První desetiletí nového milénia nalezlo hned na svém počátku ve vrcholné formě amerického režiséra Davida Lynche, který v roce 2001 uvedl svůj nezávislý film Mullholand Drive, který se ihned po uvedení stal kritickou událostí sezóny a samotný excentrický režisér si odnesl cenu za režii na MFF v Cannes.

Camilla Rhodes (Laura Ellen Harring) jede v limuzíně, když se jí najednou pokusí dva spolucestující zastřelit. V tu chvíli však do nich narazí auto a všichni až na Camillu zahynou. Ta začíná bloudit na Mullholand Drive. Betty Elmsová (Naomi Watts) se chce stát hvězdou stříbrného plátna a chystá se bydlet u své tety. Tam ve sprše narazí na nahou Camillu, která se jí představí jako Rita. Začnou pátrat, co se stalo, protože Camilla/Rita trpí amnézií. Režisér Adam Kesher (Justin Theroux) točí film a jelikož vyměňuje herečku a nechce přijmout tu, co mu nabízí, je vyhozen. Změní se mu tím totálně život. Rozhodne se jí tedy přijmout a z ní se vyklube blondýnka, která vypadá stejně jako Betty.

Děj se nesnažte pochopit, protože o to opravdu nejde. Mullholand Drive je především pocitová záležitost, která se i přes ukotvení v reálných lokacích Los Angeles pohybuje v paralelní realitě času a prostoru. Záměrně tak autorsky neguje žánrovost, tolik důležitou pro Hollywood, k jehož historii a současnému fungování se ale filmem zcela zřetelně vyjadřuje. V Mullholand Drive totiž jak ,,děj“ i jména postav částečně záměrně připomínají hvězdné hodiny Hollywoodu – lokace slavného Sunset Boulevard, i samotná Mullholand Drive, postava Rita (Hayworth) atd. Dvojsmyslů a narážek bychom mohli najít celou řadu a Lynch nám to vůbec neusnadňuje tvrzením: ,,Znám tu ulici, znám její noční atmosféru a mystično, které z ní pro mě pramení. Vtáhlo mě to do sebe a přimělo vydat se na jakousi cestu vlastní myslí.“

Snímek má zajímavou genezi. Mullholand Drive byl televizní pilot, který měl původně připravit prostor po nový televizní seriál, ale společnost ABC s díky odmítla. Respektive kreativní producenti této společnosti vymysleli projekt, který Lynchovi nabídli, ten ho zpracoval a jelikož součástí každé Lynchovy smlouvy je právo ovlivnit finální podobu díla a součástí každé smlouvy ABC je dílo odmítnout, tak se nakonec obě strany nedohodly. Lynch později v rozhovorech tvrdil, že právo společnosti plně respektuje a necítí žádnou zášť. Z tohoto tzv. podivína by si měla řada filmařů vzít příklad. Natočený materiál však upoutal pozornost francouzského koncernu Canal Plus, jehož exekutivci rozhodli, že projekt stojí za to oživit a do projektu již plánovaného celovečeráku nalili miliony dolarů, konkrétně 15. Mullholand Drive je tak plnohodnotným francouzským snímkem.

Zajímavým snímkem je film Novo (2002), který natočil režisér Jean-Pierre Limusin. Graham trpí vzácnou nemocí poruchy krátkodobé paměti. Zaměstnání však zvládá, především díky nenáročnosti mechanických úkonů, protože obsluhuje kopírku. Jeho defektu však občas využívá jeho lehce odkvetlá šéfová, která ho využívá k ukojení svých sexuálních potřeb. Nová mladá a atraktivní kolegyně Iréne však v Grahamovi najde skutečnou lásku, přestože i ona hraje občas falešnou hru.

Motiv ztráty paměti je stejně starý jako film sám a evropský film Novo si je toho dobře vědom, proto do něj vstupuje s originální invencí a typickým intelektuálním kladením otázek. Samotnou otázkou je však to, zda je film natolik dobrý, abychom se s vymýšlením odpovědí u jeho sledování vůbec zabývali. Film občas překročí hranice klasického vyprávění a mění se v lehce mimočasovou a nelogickou hříčku, přesto je však natočen velice hravě s několika skutečně skvěle režírovanými sekvenci. Film má vizuálně velmi promyšlenou formu a herecké výkony zejména Eduarda Noriegy a Anny Mouglais jsou rovněž příjemné. Novo vznikl v koprodukci Francie, Španělska a Švýcarska.

Jest-li má Finsko nějakou režisérskou legendu je to Aki Käurismaki. Přestože on sám se nepovažuje za dobrého filmaře, tak mu to proboha v žádném případě nevěřte. Käurismaki je nejen skvělý filmař, ale zároveň jeden z mála skutečných inteligentních režisérů a přitom zůstává neustále civilním a ,,obyčejným“ člověkem s jasnými názory. Poté, co filmový festival v New Yorku odmítl íránského režiséra kvůli tomu, že by bylo kvůli vízové povinnosti na organizaci příliš náročné zařídit jeho pobyt, tak se sám na festival sám nevypravil z důvodu solidarity. Řekl tehdy, že nevidí důvod proč by tam měl jet on a ne jeho íránský kolega, navíc když jeho země neoplývá žádným ropným bohatstvím, takže vlastně ani neví, jak by mohl americkou kulturu obohatit. V dnešním průvodci by rozhodně neměl chybět jeho známý snímek Muž bez minulosti z roku 2002.

V Helsinkách nedaleko nádraží přepadnou muže a rozmlátí mu hlavu baseballovou pálkou. I přes strašné zranění přežije, ale nic si nepamatuje. Od té chvíle je jen M., muž bez minulosti, který se pokusí kráčet vstříc světlým zítřkům. Ono mu stejně vlastně ani nic jiného nezbývá. Seznámí se s Irmou, osamělou ženou z Armády spásy. M. má najednou pocit, že je po své minulosti opravdu lepší nepátrat. Jenže bude to stačit jeho okolí?

Aki Kaurismäki natočil další ze svých sociálně laděných příběhů se svými oblíbenými kmenovými herci Kati Outinen a Markem Peltollou. Zajímavá myšlenka, neotřelý pohled na svět a originalita vynesla tomuto malému filmu velkou popularitu a řadu ocenění, dokonce i na MFF v Cannes.

Velice solidním mystery snímkem je film Bazén (2003) režiséra Francoise Ozona, který nabízí skvělé herecké výkony, nejednoznačný příběh a pochopitelně záhadu jednoho bazénu.

Spisovatelka Sarah Morton (Charlotte Rampling) je úspěšnou autorkou detektivních románů a momentálně prožívá lehkou krizi. Její vydavatel John Bosload (Charles Dance) jí proto nabídne, ať si jede odpočinout do jeho vily v Bretagni. Spisovatelce se v novém útočišti velmi zalíbí a dokonce i nová kniha jí jde od ruky, ovšem až do té chvíli, než jí uprostřed noci vyruší mladá dívka Julie (Ludivine Sagnier), z které se ve skutečnosti vyklube pro Sarah dosud zcela neznámá Johnova dcera. Julie žije bouřlivým životem plným nezávazného sexu a přemíry alkoholu a se starší poněkud upjatou ženou si na první pohled nemají co říct. Časem však vyplouvají na povrch skrytá tajemství a dojde i na očekávaný zločin.

Jenže jinak než je běžný divák zvyklý a při pohledu na jméno autora filmu Francoise Ozona (8 žen, 5x2) to ve výsledku snad ani nepřekvapí. Ozon se opět pokusil proniknout do nitra ženské duše a využívá k tomu vynikající herecký ansámbl. O ději nemá smysl se více rozšiřovat, protože Bazén je mnohovrstevnaté dílo a každý alespoň trochu vstřícný divák v něm může objevit spoustu zajímavých postřehů. Film je po technické stránce velmi dobře zvládnutý a obsahuje celou řadu vyprávěcích postupů. Bazén byl uveden v rámci oficiální soutěžní sekce na MFF v Cannes a v rámci evropské produkce je velmi kultivovanou a střídmou lahůdkou pro náročnějšího diváka. Film vznikl ve Francouzsko – Britské koprodukci.

Fantastickým snímkem je španělský film Mechanik (2004) režiséra Brada Andersona, který minimálně v Německu stihl získat už kultovní status. Trevor Reznik (Christian Bale) trpí nespavostí. Situace je o to horší, že jeho život připomíná noční můru, z které se nedá uniknout. Jako dělníkovi v továrně mu nepozornost zrovna taky nepomáhá a zavinění vážné nehody, při které přijde o ruku jeho kolega Miller (Michael Ironside) jen všechno zhorší. Pochopení pro něj má sympatická prostitutka Stevie (Jennifer Jason Leigh) i Marie z kavárny (Aitana Sánchez-Gijón). Podstatně horší vztahy má však s Ivanem (John Sharian), který podle Trevora může za všechny jeho problémy. Jenže Ivana kromě Trevora nikdo neviděl, což vzhledem k tomu, že má být jeho kolegou v práci, je docela problém.

Temný a hrůzostrašný mysteriózní psychothriller staví kromě napínavého a nepředvídatelného scénáře na jedinečné atmosféře a především skvělých hereckých výkonech. Hlavní uznání si ovšem musí odnést Christian Bale za ztvárnění titulní role Trevora Reznika. Film Mechanik je tak malým velkým filmem, který patří mezi nejlepší filmy svého žánru.

Film, který jistě neunikl všem milovníkům artových titulů je také film Michaela Hanekeho Utajený z roku 2005, který bodoval na MFF v Cannes. Georges (Daniel Auteil) a Anne (Juliette Binoche) žijí spokojeným životem. Mají dvanáctiletého sportovně nadaného syna Pierrota, hezký dům a lukrativní zaměstnání. Jenže někdo je sleduje. Permanentně nahrává jejich dům a pak jim nahrávky pohazuje před domem v igelitové tašce. Policii to pranic nezajímá, protože se vlastně nic nestalo. Ono se ovšem stalo, vztah mezi manželi má ve skutečnosti trhliny a syn zdaleka nepatří mezi bezproblémová dítka. Georgeovi se navíc ve snech vrací vzpomínka na malého chlapce z dětství, který s ním chvíli vyrůstal na jeho rodném statku.

Haneke je kontroverzní filmař a pro západní artovou Evropu je velkým pojmem. Filmem Utajený, který sice občas obsahuje pro něj typicky naturalistické brutální scény ovšem vstupuje na půdu mysteriózního psychologického dramatu. Vedení herců zvládá opět bravurně a ti také tuto podívanou povyšují o několik tříd výš, ale pravdou je, že film upoutá i vizuální stránkou, i když některé záběry postrádají logiku. Utajený je mimořádně povedené komorní psychologické drama s řadou cenných postřehů ze života s množstvím otázek bez jasných odpovědí.

Občas není špatné překonat ostych a podívat se na snímky ze staré dobré Evropy. Netvrdím, že všechna tvorba je optimální, ale ten poměr mezi diamanty a uhlíky je podle mého názoru úplně stejný jako kdekoliv jinde. Nebojte se o tom přesvědčit.

Platí samozřejmě, že máte-li chuť si popovídat o filmech, které byste ve výčtu rádi viděli, dole pod článkem můžeme v případě zájmu diskutovat.