Zemanova vláda hladových vlků 1998-2002

Dravý a mazaný lišák, převlečený za plyšového medvěda hlásajícího mimo jiné "čisté ruce", vytvořil vládu, v níž byli tito pravděpodobní nebo nepochybní gauneři, klteří se konečně dostali k míse plné "žrádla":

Miroslav Grégr

Jan Kavan

Jaroslav Bašta

Karel Březina

Petr Lachnit

Stanislav Gross

Jaromír Schling

Ivo Svoboda

Jaroslav Tvrdík.

Zemanovým hlavním poradcem byl bývalý komunistický poslanec Miroslav Šlouf, Zemanovými chovanci byli Petra Buzková a Stanislav Gross. Gross se podařil, ale Buzková se odrodila, začala kousat do jablíčka a moc jí nechutnalo. Ministr Svoboda se ukázal jako nedostatečně protřelý a opatrný, a tak musel, naštěstí jako jediný, jít sedět. Taky vlastně naštěstí: lidu se musí občas někdo předhodit, aby se upokojil, přestal i on kousat do jablíčka, a dal pokoj.

Od té doby se to takhle u nás dělá dodnes.

Ve srovnání se šedou eminencí Šloufem byl Zemanův nynější největší prezidentský rival Fischer za normalizace jen něco jako kostelník. A jak známo, když se lid naštve na boha, vyleje si zlost na kostelníkovi. Eminence až na výjimky ušetří, a tak se stalo i Šloufovi - doposud se mu nic nestalo. Přesto, že v jeho týmu vznikl spis Olovo, diskreditující Buzkovou (která pak byla z politiky odklizena), že na ministerstvo zahraničí Šlouf dostal Karla Srbu, který byl později odsouzen za přípravu vraždy novinářky Sabiny Slonkové, a že se až příliš důvěrně znal s později zavražděným podnikatelem-mafiánem Františkem Mrázkem. Protože byl ovšem "samozřejmě" nebetyčně arogantní, založil post bellum občanské sdružení Přátelé Miloše Zemana. A Zeman byl a je zase tak nebetyčně arogantní, že se k němu i dnes, kdy chce být úctyhodným prezidentem, nepokrytě hlásí.   

Tak jako jsou Klausovou odlíčenou tváří Jakl a Hájek, Zemanovou je Šlouf.

Už jen to by mělo každému, kdo nemá na očích zákal, úplně stačit.

Už jen proto by Zeman neměl být novým českým prezidentem.