Velikonoce - jeden velký mýtus

"Ježíš se narodil, žil a zemřel jako člověk" říká jediné mýtů (v zásadě) zbavené, unitářské náboženství. Spolu s ním jistě i většina soudných, zdravým rozumem a citem obdařených lidí.

Na Ježíšově nanebevstoupení, stejně jako na mnoha jiných mýtech, si katolická církev vybudovala své mocenské impérium. Vydrželo neuvěřitelně dlouho; začíná se rozpadat, a to ještě, stejně jako všechny jiné autoritativní systémy, jakoby neviditelně - "drží do poslední chvíle".

(Proč může? Protože jak říká Carl G. Jung, „archaická psychologie je nejen psychologií primitivů, ale i psychologií moderního, civilizovaného člověka“.)[1]

Přesto je téma Ježíšovy smrti stále nesmírně živé, je stále nanejvýš akutální. Je to téma nastolené člověkem, který byl pro své přesvědčení ochoten obětovat svůj život. Ještě důležitější je snad to, že jeho přesvědčení a poselství - ale právě zbavené mýtů - dějiny potvrdily; jiných "proroků", kteří se obětovali, byl bezpočet.

Mezi další dějinně (a v zásadě) potvrzené proroky patřili zakladatel protestantismu Jan Hus (Luther a další na něj již jen navázali), kterého upálili katolíci, a zakladatel unitářství Michael Servet, kterého upálili protestanté.

Michael Servet, zakladatel náboženství připouštějícího ve své dnešní podobě agnosticismus i ateismus, na druhé straně se hlásící k pozitivním výdobytkům všech jiných náboženství včetně islámu.

Pokud dnes chceme alespoň trochu zreformovat naši nemocnou, rakovinou korupce trpící demokracii, ani to nebude bez  rozumného "náboženství" a zejména ne bez obětí.

[1] Carl G. Jung, Člověk a duše, Praha 1995. Jinak viz hlavně plně srozumitelné a čtivé Tavistocké přednášky, dostupné i na internetu: http://jung.sneznik.cz/tavistock_01.htm