Tajná cenzura a tři typy televizních diváků

Kde jsou ty časy (skoro bych zvolal: zlatá padesátá léta!), kdy cenzura byla nezakrytá, byť ostrá jako břitva a tvdrá jako kámen. Po Srpnu to bylo už "lepší", nasataly (pořád ještě "zlaté") časy tvz. autocenzury, samozřejmě ovšem stejně ostré a trvdé - do médií byli vybíráni jen ti, kdo věděli, co psát mohu a co nesmí a co se toho dokonale drželi. Mimo jiné vychovali ryze konzumního komunisitckého člověka, neboť komunistické ideály byly už dávno v tahu. (Tak tedy komunisté dali lidu alespoň chléb a hry.) Ale aspoň se vědělo, kdo je kdo. Dnes máme necenzuru, ale ta je stejně ostrá a tvrdá a kromě toho nejnezlatější, nezlovolnější a nejbezchakternější, protože je tichošlápská, farizejská, tajná. Naše komerční a bohužel i mnohá nekomerční média si opět si vybírají jen ty "správné" lidi.

„Co se despotické strany týče, nedá se lépe rozdělit než na zjevné a tajné absolutisty. Zjevní absolutisté jsou mnohem méně nebezpeční než tajní a také by, kde již lid jednou svobodu okusil, nikdy nedovedli zavést nazpět starou libovládu bez pomoci oněch tajných absolutistů. Tajní absolutisté vždy mluví a slibují, že budou zavádět ústavu, ale poznenáhlu jí podtínají jednu žílu po druhé. Poznenáhlu v menších věcech přivykají lid k poslušnosti, ustavičně se vymlouvají, že okolnosti ještě nedovolují uvést ústavu do života, a čas po čase, když je lid již příliš netrpělivý, hodí se mu zase nějaká naděje, a tak tato konstituční komedie jde pořád stejným, dobře rozmyšleným během a není nic jiného než přestrojený absolutismus.“[1]

Podle Milana Kundery svět ovládají ‚imagologové‘, podle Kurta Vonneguta ‚pépéčka‘ neboli psychopathic personalities. Podle jiných se svět v posledních desetiletích vyvíjí samovolně neboli neřízeně, náš současný prezident Klaus by dodal, že svět řídí ‚neviditelná ruka trhu‘. Kundera se v Nesmrtelnosti ptá: „Na kom je závislý politik? Na novinářích. Na kom je závislý novinář? Na tom, kdo ho platí. A platí ho tak zvaní imagologové - ti, co tahají za nitky.“ Vonnegut jde ve své literární závěti Muž bez vlasti ještě dál: „Svět ovládají takzvaná pépéčka. Kvůli nim se celá naše země ocitla totálně vzhůru nohama. Pépéčka jsou na pohled normální, naprosto přesně chápou, jaké utrpení může jejich jednání způsobit, ale nestarají se o to. Nemohou se o to starat, protože jsou to magoři. Mají o kolečko víc. Vedou válku, která dělá z milionářů miliardáře a z miliardářů bilionáře. Financují George Bushe. Chopili se vlády nad komunikacemi a nad školami. Jsou odhodlaní každý zkurvený den něco udělat a nebojí se. Na rozdíl od normálních lidí nejsou nikdy sužováni pochybnostmi.“[2]

A pak tu jsou jejich oběti, mimo jiné televizní diváci. Ty naše lze rozdělit na:

1. Typ TV Primanova

2. Typ TV 1

3. Typ TV 2

Typu Primanova nevadí bezduché programy a reklamy, které mu podsouvají prázdný způsob života, neboť duševně prázdné ovce, starající jen o žraní trávy, jsou nejlépe manipulovatelné.

Typ 2 se chce vzdělávat, případně se i bavit programy, které ho duševně obohacují. Je náhodou, že mu tam naši absolutisté, aby mu znepříjemnili život, vsunuli reklamy (na rozdíl od TV 1), které nenávidí?

[1] Karel Havlíček. In: Tomáš G. Masaryk, Karel Havlíček, snahy a tužby národního obrození

[2] Bohumil Sláma, Kontroverzní světci K.H.B. a T.G.M. (v přípravě)