Sen o veřejnoprávních novinách

Vlna polistopadového "privatizovat, privatizovat, privatizovat" naštěstí nesmetla veřejnoprávní rozhlas a televizi, naneštěští smetla všechny státní deníky. Přitom po Listopadu mohly sloužit něčemu úplně jinému než za normalizace.     

Nevýhodou všech privatizovaných (stranických apod.) deníků je to, že jsou vždy více nebo méně tendenční, že se na problémy dívají vícméně jen z jednoho zorného pole a že mají svou vícméně jen dílčí kulturu. Tak jako se lidé liší podle politického smýšlení, dělí se, pokud se jedná například o sledování televize, na  divkáky Čt 2, Čt 1, Novy a Primy. 

Zde potom platí nejen "na co čumíš, takový jsi", ale hlavně: "díváš se, posloucháš, čteš jenom to, co se ti hodí do krámu, a to je velký pr..., protože ti to nerozšiřuje obzor." To by přece měl být hlavní záměr státu - podporuje kulturu, školství (i když podle mne málo), ale veřejnoprávní deník - nic. Přitom by mohl přijít na zanedbatelné peníze (zejména, když si člověk uvědomí, kolik se jich u nás prošustruje, kolik jich vyletí komínem a kolik jich při tom navíc zamoří vzduch).

Představuji si (naivně, hloupě, nereálně?), že redakce takového deníku by byla nanejvýš zodpovědně vybrána, napříč politickým spektrem, že by byla nezávislá, že by měla lichý počet členů (aby případná hlasování vždy nějak dopadla) a že by nanejvýš zopdovědně vybírala nejen články, ale též diskuzní příspěvky (čímž by odstranila nevýhodu diskuzí na většině internetových novin, z kterých je člověku skoro vždy na zvracení).

Hlavní výhodou takových novin by ovšem bylo to, že by pravidelně přinášely pohledy z různých "stran" a že by překonaly všechny ostatní svou vysokou úrovní a neúzkým pohledem na věci. Mohly by vychovávat tak potřebnou novou genereaci elit - novinářů, politků, učitelů... 

Naivní? Hloupé? Nereálné?