Novým českým iniciativám (3): neposkvrnit se

První, co mne napadá, je neposkvrněné početí Panny Marie. To samozřejmě byl a dodnes je "bohapustý" mýtus: Marie stejně jako její syn Ježíš byla normální, světskou lidskou bytostí.

Ve stadiu početí a do jisté míry nepskvrněné jsou i nové české iniciativy, byť třeba pouze proto, že zatím nejsou u moci a nemohly dosud nic zlého napáchat. O to jsou ovšem nebezpečnější - jejich vůdci si zatím "nenahrabali", jejich kapsy jsou prázdné, zvláště když se vesměs financují dobročinně z vlastních zdrojů. Dalo by se tedy říct, že jsou potenciálně ještě horší než "nahrabané strany", které u nás vládnou nebo vládly.

Proti tomu je ovšem byť jen elementární rozum: jestliže chtějí nejen svrhnout současnou vládu, ale pak se i udržet, musí zůstat neposkvrnění. Zde mne zase napadá Kantův kategorický imperativ. Je to kategorické proto, že budou nepochybně vystaveni pomluvám a jiným zákeřným útokům a že pro jejich nepřátele bude sebemenší zrnko kamenem, kterým je budou utloukat.

Sestávají se ovšem z lidí a každý z nich má svou minulost. Tady bude záležet na tom, koho mezi sebe vpustí (neměli by opakovat chybu například Zelených, které Zubovová a Kuchtová fatálně poškodily) a jak se sami, jistě ne všichni neposkvrnění, budou nadále chovat. Například koordinátor Holešovské výzvy, Vlastibor Čermák (věřím, že v zásadě slušný člověk), by se měl od svého černého másla na hlavě, členství v normalizační KSČ, distancovat jednoznačněji a přesvědčivěji, než jak to zatím učinil. Nelze nepodotknout, že přiznání chyb a hříchů je vždy projevem síly a ne naopak. Koneckonců, jak vědí všechny křesťanské církve a těží z toho, přiznání, zpověď a pokání je jedním z nejefektivnějších psychoterapeutických, sebeozdravných a sebeposilujících počinů. Přiznat chybu uměl Havel, občas dokonce i Zeman, občas dokonce i Paroubek.

Jistě všichni nadělají spoustu chyb - nemají dostatek politických zkoušeností, nejsou rutinovaní, politicky "opráskaní" apod. Pokud se ovšem spolehnou na morálku, mohou si ledacos usnadnit. Není totiž sice snadné orientovat se v neustále se měnící politice, je však poměrně snadné orientovat se v morálce: i zločinci vědí, co se má a nemá a co se smí a nesmí.

Dobře to věděl i Švejk, jen po česku říkal: nesmí se to ale může.