Neobčanská a nedemokratická strana: 3x a dost

Před časem s tím přišli lidovci – pokud je někdo odsouzen třikrát, měl by jít „sedět natvrdo“. Ve veřejnosti to tehdy sice vzbudilo nemalé sympatie, ale neprošlo to, protože to bylo přehnané. (Snad by ale bylo vhodné, aby tresty recidivistům narůstaly ještě strměji než dosud, zejména pokud se ukáže, že jsou nenapravitelní – a jako psycholog a bývalý soudní znalec tvrdím, že v naprosté většině nenapravitelní jsou.) Co však s recidivující, lépe řečeno s neustále se zhoršující politickou stranou? Od počátku, to je už déle než dvacet let klame a podvádí, avšak stále „nesedí v lochu“ nevolitelnosti.

Od počátku klamala už svým názvem občanská demokratická, neboť byla „stranou jednoho muže“, nepracovala pro občany, ale pouze pro hrstku „občanů“ pochybné morálky a svým politickým stylem a jednáním naši polistopadovou demokracii spíš ničila než budovala a rozvíjela. Její tři předsedové, Václav Klaus, Mirek Topolánek a Petr Nečas podporovali spíše gaunery než poctivé lidi.

Již po Sarajevském atentátu jsem v jednom článku napsal, že skoro všichni slušní politici tuto stranu opustili. Nakonec se ukázalo, že to bylo ještě horší než jsem tehdy tušil. Z Topolánka a Nečase se vyklubali …, Klaus se ukázal –  naposledy amnestiemi a podporováním Putina - jako z nich nejhorší. Z krásně mluvící  „VV blondýny“ Miroslavy Němcové se vyklubal demagog, jediný, kdo ve straně za něco stál, Jiří Pospíšil, byl exkomunikován a „ODS blondýn“ Petr Fiala ji nezachrání. (Divil jsem se, proč do ODS vůbec vstoupil. Usoudil jsem, že v ní našel díru na politickém trhu, podobně jak ji - původně nelevicový - Miloš Zeman svého času našel v ČSSD.) 

ODS je ideově a morálně vyschlá, „vyšisovaná“ a nejeví známky sebereflexe. Nemá proto právo na české politické scéně hrát ani roli komparsu. Fiala nastoupil na potápějící se loď, rozumnější krysy ji teď spíše opouštějí.

Ostatní strany by si na ně měly dát pozor. Mohly by dopadnout jako před časem Unie svobody, do níž se po Sarajevském atentátu nahrnuli kariéristé, jako například pozdější ministr Němec, a citelně ji poškodili.