Nečitelný (?) Sobotka

Jsme různí a lišíme se mimo jiné v rozdílu, jaký je mezi naší fasádou a podstatou. Ty, co mají fasádu horší než podstatu, mám docela rád, protože jsou otevření a jdou se svou kůží obvykle na trh - mám je rád, přestože to někdy přehánější a nepatří mezi ty nejpříjemnější. Mám je rád možná i proto, že sám mezi ně tak trochu patřím. Vím, že to mají (máme) v životě těžké, přesto si nedají pokoj a dostávají stále nové a nové facky.

Jejich protipólem jsou ti, co mají fasádu lepší než podstatu. I ty mám rád, ale bývám ve střehu; snažím se rozpoznat, zda onen rozdíl nepřesahuje jisté přirozené meze. Zda totiž nejsou pokrytci. (Lépe řečeno zda nejsou pokrytci víc než zdrávo, protože pokrytci jsme víceméně všichni.)

Špatní "fasádnící" se sice v životě dostávají často do problémů, avšak většinou jen menších, obvykle řešitelných a bez fatálních důsledku, protože se vesměs dříve nebo později vysvětlí. U dobrých fasádníků je problémů obvykle méně, jenže tyto problémy mají nepříjmenou vlastnost: sklon doutnat.

Pokud se jedná o nového předsedu ČSSD, jinak jistě již delší dobu známou tvář, Bohuslava Sobotku, udržoval mne vždy typicky ve střehu a můj vztah k němu stejně typicky postupně doutnal.

Tím, že si do své stínové vlády dosadil Davida Ratha, u mne s konečnou platností "dodoutnal".

Hlavním problémem současné ČSSD je, že ve svém čele nemají jedinou věrohodnou tvář - chybí jim lidé typu Rychetského či Špidly. (Vladimír Špidla, který je příkladem člověka s horší fasádou než podstatou, a doplatil na to, byl podle mne nejlepším politikem, jakého polistopadová ČSSD měla.) Celé současné vedení ČSSD se sestává z lidí, kteří by měli odejít (viz můj blog Hašek a jiné vlašákové hvězdy ČSSD), bohužel však zůstávají.

Je to velká škoda, nejen pro ČSSD, ale pro celou českou politiku.