Hašek a jiné vlašákové hvězdy ČSSD

Když mezi přáteli řeknu, že na sociálních demokratech mi ani tak nevadí "ty jejich krásný řeči, ale ty gsichty, co je hlásají," většinou se dočkám souhlasu. Ti z přátel, co jsou spíše do prava, se usmějí, ti co jsou spíše doleva, posmutní. A sociální demokraté mají, stejně jako lidovci, jednu velkou smůlu: jestliže krásné myšlenky vyslovují pokrytecká či jinak křivá ústa, lidi to znechucuje a dráždí.

Dokonce bych řekl, že Jiří Paroubek to v rámci sociálně demokratické gartnitury odnesl víc než zasloužil. Že měl aspoň tu čest, že odešel.

Že by měli odejít skoro všichni.

Před nedávnem jsem se poptal na Michala Haška, neboť pochází z jedné vesnice poblíž Brna. Když jsem něco podobného učinil stran Brňáka Ondřeje Lišky, zjistil jsem více méně jen dobré. Stran Haška jsem se ničeho podobného nedočkal. Nechci mu křivdit, ale vynořil se mi obraz nezdravě ctižádostivého člověka, myslícího víc na sebe než na ostatní. Člověka, který byl podivným dítětem už v mateřské školce, kdy mimo jiné prohlásil (což mám ověřeno), že chce být prezidentem. S oněmi krásnými myšlenkami to samozřejmě souvisí: kdo chce myslet na ostatní, na sebe by měl myslet méně než on.

Když si vybavím (snad krom Bohuslava Sobotky, o kterém nevím, si mám myslet) všechny ty Tvrdíky, Škromachy, J. Havly a další, chce se mi "hodit vlašák".