"Malé" základní vady marxismu a neoliberalismu

Kromě toho, že s marxismem má neoliberalismus společnou redukci společenských jevů na převážně materiální-ekonomické, má některé jiné zdánilvě malé, avšak stejně nebezpečné vady.

Základní vady marxismu si po dlouhá desetiletí let miliony lidí neuvědomovaly, neboť viděly jen jeho "krásné" cíle. Dnes jsou tyto vady ovšem zřejmé, a to téměř každému. V první řadě to byl koncept diktatury proletariátu (sice pozdním Marxem i Engelsem korigovaný, avšak dotažený a do života uvedený ruským komunismem), který přehlížel, že násilí plodí násilí a vede proto nutně k policejnímu státu. Na společenské jevy pohlížel jen jako na třídní boj, a to ještě jen víceméně boj o chleba a jen boj dvou vrstev.

Základní vadou neoliberalismu je jeho materialismus a pravicový ekonomismus. Jde opět o vyhraněnou koncepci, která se stejně jako marxismus sama označuje za vědeckou, aniž by ovšem měla "jedinou pravdu", neboť ekonomická věda nabízí i koncepty zcela protikladné. (Nenechme se mýlit: to, že ekonomické teorie vytvářejí hlavně inženýři, nevede automaticky k jejich exaktnosti. Tyto teorie trpí stejnými neduhy jako "pavědecké" sociologické, psychologické a další.) Věda je v neoliberalismu stejně jako v marxismu nahrazována vírou.

Nejzávažnější vadou neoliberalismu je ovšem to, že své ekonomistické teze generalizuje na teze celospolečenské, a dokonce z nich vytváří (opět vyhraněnou neboli krajní) obecnou a životní filozofii.

Důsledkem marxismu i neoliberalismu, zejména pokud je Lenin a u nás Klaus aplikovali na nezralou, desorientovanou, nepřipravenou a v podstatě nemocnou společnost, je téměř zákonitě konzumní, nespokojená, ale beznadějně ideově prázdná a o to víc frustrovaná společnost.

Sejně jako "špičkám ledovce" komunistických totalitních režimů vadí i našim neoliberálním mafiím a polomafiím společnost anagažovaná a občanská. Struktury, které vystřídaly "staré struktury", se ovšem brání mnohem obratněji - zabíjejí de facto dvě mouchy jednou ranou: lid ženoucí se za materiálním statky je neruší a dává jim ještě víc vydělat.

Historické paralely samozřejmě nelze brát doslova. Není však namístě položit si alespoň otázku: nečeká neoliberalismus něco podobného jako marxismus?

(Omlouvám se, pokud jsem někde nadsadil nebo něco zjednodušil. Snažil jsem se být stručný a srozumitelný.)