John by se měl ženě a veřejnosti v první řadě omluvit

Je u nás bohužel téměř obecným jevem, že za "dobro" chtějí bojovat lidé, kteří sami mají máslo na hlavě. Byli to studenti v roce 1989, aktivisté "Děkujeme odejděte" o deset let později a ani R. John bohužel není výjimkou. Jsou ovšem i horší, jsou i mnohem horší...

O tom, že by se u nás v dohledné době objevil silný a bezúhonný politik, se nám zatím zřejmě může jen zdát. (Musel by ovšem být natolik silný, aby přežil jednu z nehnusnějšíchj českých vlastností - plivat na ty lepší, zejména pokud propagují morálku. To mnohé z nás příliš dráždí a vyvolává to v nich ty nejpodlejší choutky.)

V každém případě, pokud se R. John chce řadit mezi ony lepší, měl by se především jendoznačně a na celé čáře omluvit. Lhát stran mimomanželských vztahů, dokonce stran mimomaželského dítěte, totiž vyžaduje téměř nekonečnou řadu drobných každodenních lží, plzákovských zatloukání, zastírání, výmluv a pololží, což je tak říkajíc silná káva.

A to nezávisle na tom, že česká společnost je k podobným věcem, zejména u sympaťáků kterým R. John nepochybně je, velmi tolerantní.

V jeho případě je možno si říci: já jsem hvězda, já to ustojím, ať jdou někam...

Nebo projevt sebenáhled.

A sebenáhled je jednou z klíčových vlastností dobrého politka.

Pokud R. John chce (a měl by) za svým šrámem udělat alespoň trochu viditelnou tlustou čáru, může se opřít o známou pravdu, že přiznání chyb není projevem slabosti, ale síly. Nebo: že slabému uškodí, silnému pomůže.

A sílu bude v brzké době jistě potřebovat.

I "studenti", přetože měli máslo na hlavě, udělali kus dobré práce. Může ji udělat také Radek John; zejména pokud své osobní máslo na hlavě alepoň částečně rozpustí.