Jaklovi (a spol.) a zeleným (a spol.): bojovat nejen proti...

Zelení to u nás nemají lehké, plive se po nich ze všech stran, zleva, zprava, shora i zespodu. Za leccos si ovšem mohou sami. Jestliže mám totiž ideály (které vždy část lidí popuzují, ať jsou jakékoli), musím být o to obratnější a opatrnější - jinak budu stále narážet a neuspěji.

Je ovšem třeba položit si i otázku: kdo na ně plive nejvíc? Hlavně "ekonomové" prorostlí klientelismem a korupcí. A těch je u nás dostatek a nejvíc křičí. (Například notorický demagog Jakl, který dělá za Klause špinavou práci, podobně jak to kdysi za Gottwalda dělal Kopecký. Je to absurdní: z českého Hradu vytéká nenávistný hnůj s močůvkou - a masy ho "žraly" a "žerou".)

Zelení ovšem lidem tohoto druhu, vesměs grázlům, chtě nechtě nahravájí. Nevyčítal bych jim ani tak pí. Zubovovou (jak se správně jmenuje, neboť její manžel je Rus, není to Zub ale Zubov). Podobné exempláře lze najít ve všech či na všech stranách a mnohdy ještě ve větším procentu; lze to uhlídat jen stěží. Nevyčítám jim ani, že se rozštěpili na tři strany, i to se stává - vykoupili se tím, že to odnesli víc než zasloužili.

Z podobných věcí je však třeba vyvodit poučení: bojovat (urputně) proti elektrárnám nebo proti populární Fisherově vládě je za daných okolností sebevražedné. Jistě, je dobré mít morální zásady, ale vše má své meze. (I zde lze nacházet efektivní rovnováhu. Připomínám opět Masaryka - jeden z jeho prvních novinových článků, z roku 1876, v němž kritizoval odstoupení český poslanců po rakousko-maďarském vyrovnání: "... Tak by asi čeští poslanci měli ve Vídni účinkovat, ale vždyť sem přijít nemohou! Nemohou? V politické vědě je hlavní zásadou  j e d n a t, to věděl už Platón!")

Je totiž třeba bojovat nejen proti, ale hlavně za... Zelení asi namítnou: my přece nebojujeme proti Fisherovi, ale za ozdravění české politiky, nebojujeme proti elektrárnám ale za ozdravění ovzduší! Což bude sice možná pravda, ale stejně důležité je, jak se bojuje, zda se tím člověk nelikviduje a také, jaké při tom vytváří mezilidské ovzduší. Po dobrém se toho dokáže víc než po zlém.

Přesto je podle mého názoru zapotřebí Stranu zelených volit (a nepoplést si ji se Zelenými nebo s Demokratickou stranou zelených). Nezávisle na úvahách, zda se dostane nebo nedostane do parlamentu, neboť logika zde má dvojí konec: buď ji z tohoto důvodu nevolím nebo naopak.

Je třeba Stranu zelených volit právě proto, že jde o idealisty. Jsou totiž nejméně zkorumpovatelní. A ruku na srdce, není korupce českým největším a nejškodlivější problémem? I jen z ryze ekonomického hlediska? Co říkáte, p. Jakle?