Jak "pracuje" "demokratická" cenzura po česku ?!?

Dnes mi přišlo mailem: Vážený pane Slámo, moc se omlouvám, ale náš šéfredaktor Jakub Patočka si už nepřeje v Deníku Referendum zveřejňovat Vaše texty. Budeme je publikovat pouze, pokud by se jednalo o něco mimořádného s informační hodnotou. Ještě jednou se omlouvám. Srdečně zdraví Jaroslav Bican  

Odpověděl jsem: Vážený pane Bicane, chci (sobě) věřit, že to není kvůli tomu, že by moje články neměly dostatečnou úroveň. Takže zbývá - cenzura. Je mi to líto. Ale zveřejním to.
Jakub si jistě nepamatuje, že jsem ho viděl ještě v plínkách, zřejmě neví, co jsem svého času udělal pro jeho otce a strýce - že to byla jedna příčin, proč jsem pak opustil místo psychologa na brněnské psychiatrické klinicie (neboť jsem se dostal hlavně kvůli tomu do sporu s příšerným komunistou prof. Švestkou), že mne to stálo kandidaturu... I nadále Váš Bohumil Sláma

A ještě něco: Před časem jsem našel v jednom brněnském antikvariátě svou nedlouho před tím vydanou knihu Tomáš G. Masaryk, neomodernismus a Charta 2012. Podle věnováni "Jakubovi Bohuš" jsem poznal, kdo ji tam dal. Pak už jsem mohl jen přemýšlet, zda ji Jakub Patočka vůbec četl.

Potom jsem tuto korespondenci přeposlal přátelům, se ktrerými si dopisuji. Vzápětí mi přišlo několik údivných reakcí, například od přítele (kterého si vážím jak málo jiných, ekonoma a religionisty) Stanislava Heczka:

To bych, Bohouši, od DR nečekal. Zvlášť když jsi pomohl Patočkovic rodině. Já jsem měl svého času problémy v Britských listech a dosud nemohu publikovat v Životě víry. Takže cenzura pokračuje. Ne státní, ale soukromá. S přátelským pozdravem Standa

Jemu jsem odpověděl: Milý Stando, zatím jen poznámku, ale ještě se ozvu: také já se cítím v BL "cenzurovaný" - poslal jsem panu Čulíkovi několik článků, ale publikoval mi jen dva, a to nikdy s uvedením autora. Čili vyvolávám i negativní reakce, dokonce mezi "svými", ale to mne těší, protože toužím po tom být "minimasarykem" - ten to taky neměl lehké. Mně naštěstí na rozdíl od něj zatím ještě nikdo okna neroztlouká.  Moc Tě zdraví B.

Shodou okolností mi předevčírem přišel mail od Ondřeje Lišky, jako reakce na můj poslední článek na našem blogu (potěšilo mne, že si na mou maličkost našel čas i v této předvolební době): Vážený pane Slámo, moc Vám děkuji za Vaši podporu, velmi si jí vážíme. S našimi texty je to bohužel tak, že v tištěných periodikách je odmítají zveřejňovat, a to zvláště před volbami. Proto většina našich politiků a političek a členstva zveřejňuje texty na svých blozích. Rád se s Vámi po volbách v Brně sejdu a srdečně Vás zdravím, Ondřej Liška

A již delší dobu přemýšlím, proč u nás není žádný veřejnoprávní deník či jiné takové periodikum - a jak tomu vlastně je s Českou televizí. Už delší dobu ji považuji za když ne za poloskrytě pravicovou, jak jistě ohebně provládní a prokatolickou (to je tendenční, "neveřejnoprávní"). Vadí mi, že v řadě pořadů mají slovo jen parlamentní politici, takže tam mohou kázat komunisté, ev. vlkové a Dukové, ne však ti, co se pohybují těsně pod hranicí volitelnosti, jako Zelení, Piráti "a spol.".

V Deníku Referendum je momentálně

Nejdiskutovanější

Bohumil Sláma: Proč, ani já, nejsem komunistou

Bohumil Sláma: Proč (nejen) politici pomíjejí teorii a Masaryka?

Zuzana Válková: Plavková sezóna

Lidové noviny poškozují Jana Kellera odkazem na smyšlenou analýzu

Střety na Ukrajině pokračují, jednání váznou

Roman Kanda: Teze o radikálním umění

Filip Šimeček: Balík ideologie

Filip Outrata: O dvou nových sociálních svatých

František Kalenda: Odpudivé mýty africké

Petr Jedlička: Boj o tabákovou směrnici: poučný příklad vzniku evropské politiky