Dvě fáze úpadku českého průmyslu

Dobře si vzpomínám, jak se mi otevírala kudla v kapse, když jsem počátkem normalizace poslouchal na Svobodné Evropě pořad o tom, jak komunisti v padesátých letech likvidovali český lehký průmysl. Na příkaz ruského Bratra totiž vsadili na těžký průmysl, který jsme zdaleka tak nepotřebovali, zamořoval nám ovzduší a hlavně oslabil obory, ve kterých jsme byli na přinejmenším evropské úrovni, které měly jméno atd. "Výborným" dodatkem k tomu bylo, že se část českého průmyslu povinně stěhovala na Slovensko, což bylo investičně nákladné a nerenatibilní, mimo jiné proto, že tím zřetelně poklesla kvalita výrobků. Nemalá část našeho průmyslu byla také odsunuta do jiných zemí Východníhio bloku. Vzpomínám si na výčet značek, které tehdy zanikly, a vlastně těžko říct, jestli se mi otevírala kudla v kapse nebo zda mi bylo do breku.

Přesto se část průmyslu udržela a je dnes možno skoro se divit, na jaké úrovni. Udržela se ovšem mimo jiné proto, že v mezinárodním měřítku silně poklesla česká pracovní síla, takže naše výrobky měly "láci". Příliš jsme si jich nevážili; skoro vše co bylo ze Západu, se nám zdálo lepší než ve skutečnosti bylo.

Já jsem například měl a dodnes mám gramofon Tesla (Litovel), který byl ve střední HiFi třídě jak technicky, tak výtvarně jedinečný, ale netušil jsem to. Dnes se u našich gramofilů cení víc než naprostá většina tehdejších západních značek; je to vidět na Aukru, kde má vždy víc dražitelů a prodává se dráž než gramofony Grundig, Schneider a pod. (Přispívá k tomu ovšem i to, že v Litovli se udržela skupina fandů, kteří je opravují).

Další fáze, která ve mně dnes vyvolává vztek a slzy, přišla bohužel po Listopadu 89. A mohli bychom se přít, zda nebyla ještě horší. Co na to říkáte, pane Klausi?