Co to znamená být nalevo

Pravice staví na zdravém až nezdravém sobectví, levice staví na nadosobních ideálech až na nezdravém sobectví a nese tak v sobě ne nevýznamný rozpor.

Ježíš říkal "miluj svého bližního jako sebe samého"; Masaryk k tomu rád podotýkal, že to znamená milovat i sám sebe. Že mít se rád je zdravé - pokud to nepřekročí jistou míru.

Vyznavači pravice jsou z tohoto hlediska nerozporuplní a jejich výhodou je to, že se nemusí nijak zvlášť přetvařovat. Sobečtí mohou (dokonce v některých ohledech musí) být podnikatelé, sobečtí mohou být i "jejich" pravicoví politici. Pokud se drží v jistých mezích, mohou se všichni chovat sympaticky přirozeně a svobodně. Dokonce přetvařování nemusí mít rádi.

Jisté meze sobeckosti ovšem nelze dostatečně zdůraznit.

Levicový politik, zejména pokud se vyšvihne, to má těžší. Opírá se o lid, nebo z něho původně vyšel, avšak ocitl se ve vyšších kruzích, a ne každý to zvládne. Zvlášť ožehavým problémem je, že jeho kapsa, na rozdíl od kapsy jeho voličů, přestane být prázdná.

Tragikomickým příkladem je Marta Gottwaldová, která svými kožešinami vyjevila světu absurdnost komunistického režimu.

Jinými slovy, levicový politik na své levicové ideály (pokud je kdy vůbec měl a nešlo mu pouze o moc) buď zapomene nebo nezapomene. Buď zůstanou součástí jeho přesvědčení a jeho Já, nebo je opustí. Pokud je opustí a začne se cítit pánem, musí se nutně začít přetvařovat. Pak už záleží jen na jeho herecké obratnosti.

Co vy na to, soudruzi komunisté a páni sociální demokraté a odboroví předáci?

Už vás vidím, jak všichni bez jediné výjimky říkáte: Ne, "myslíme to upřímně"!