Co má a nemá Klaus společného s Leninem

Přirovnávat Václava Klause k Leninovi se může zdát scestné. Jisté paralely mezi nimi ovšem jsou. Není na škodu se nad nimi zamyslet.

Oba přišli s oslnivými teoriemi, které měly „menší“ ale nebezpečné vady, a svůj úspěch založili především na předrevolučním znechucení a na porevoluční nevědomosti a bezradnosti mas. Oba slibovali, užívali krásných/škaredých slov, populismu, nálepkování a demagogie. Oba byli vyhranění, sebejistí, nesebekritičtí a své teorie indoktrinovali shora, z pozice síly.

Lenin se svým „marxismem“ i Klaus se svým neoliberalismem zacházeli jako už mnozí jiní před nimi – jako například císař Josef II, když se „svým (křesťanským) národům“ pokoušel vnutit osvícenství, jako šáh Páhlaví, když se pokoušel Iráncům vnutit euroamerické ideje, nebo jako Gorbačov, když se pokusil Rusům povolit otěže.

Marxismus a neoliberalismus pojí to, že jsou to pouze ekonomistické, to je redukcionistické, nedostačující filozofie. Obrazně řečeno, nevidí „za humna“.

Jestliže Lenin vnutil své teorie nevyspělému a demoralizovanému ruskému lidu, český lid na tom (díky dlouholetému ruskému vlivu) nebyl v roce 1989 o mnoho lépe. Pokud se Václavu Havlovi vyčítaly nepřiměřené amnestie, které podle statistik kriminalitu nijak výrazně nezvýšily, důsledky Klausovy amnestie budoucím podvodníkům, rozkrádačům a tunelářům byly nezměřitelné. Svým neoliberalismem předem otevřel brány věznic a řekl kriminálníkům: buďte free! Ti pak vyvolali řetězovou reakci, neboť ostatní si řekli: když oni free, my taky free - i my máme přece právo si „vydělat“. A obdivovali a milovali Klause stejně jako kdysi Rusové Lenina.