Církevní restituce: úplně špatně?

K níže uvedeným úvahám o církevních restitucích budu vděčný za jakoukoli připomínku. Mám totiž jednak pocit, že jdou převážně "mimo", jednak většině našich politiků stran restitucí naprosto nerozumím.

1. Nechápu, proč vracet církvím, tedy ne jednotlivcům, ale právnickým osobám, když všechny ostatní restituce po roce 1989 se na právnické osoby nevztahovaly.

2. Pokud se jedná (zejména) o katolickou církev (a o tu jde především), proč se má vracet majetek, který v minulosti nebyl beze všech pochybností nabyt poctivě. Je to jistě složitý problém, ale stručně řečeno, katolická církev v minulosti zneužívala svého postavení v rámci feudálního-teokratického mocenského systému a "svatá" určitě vždy nebyla.

3. Proč mají být restituce "spravedlivé", když ostatní restituce po roce 1989 ("nápravy některých křivd") zdaleka spravedlivé nebyly.

4. Proč mají být (relativně) velkorysé, když historický trend je opačný: když katolická církev počínaje osvícenstvím ztrácela své duchovní, morální a faktické pozice, její majetek byl opakovaně zabavován, a to nezávisle na politických premisách těch, kdo se o to přičinili (císař Josef II, vůdci 1. republiky, komunisté po Únoru). 

5. Proč mají církve vůbec existovat, když jejich úloha ve společnosti je až na výjimky sporná: na jedné straně jsou prospěšné, na druhé straně společnost zaplavují mýty, pověrami, polopravdami a nepravdami. Jako opodstatněné se mi jeví snad jedině stanovisko Masarykovo, který se (sám) omezil na téměř všech mýtů zbavené soukromé, osobní náboženství a podporoval pouze církev československou, bratrskou a unitáře.    

6. Proč se propaguje odluka církví od státu, když duchovní mohou sloužit jako státní zaměstnanci, podobně jako učitelé, státní zastupitelé, soudci a veřejnoprávní média nebo jako občanská sdružení a obecně prospěšné společnosti. Byla by to alternativa nejlevnější a zabránila by dosavadnímu paradoxnímu trendu k nárůstu počtu kněží a úbytku počtu věřících. Zde je třeba říci, že je evidentní, že věřící nejsou morálně integrovanější než nevěřící, mnohdy je tomu spíše naopak (pokrytectví apod.). Podobně je tomu s teologickými fakultami, které (zřejmě záměrně, neboť by dříve nebo později zanikly) neučí nanejvýš potřebnému kriticko-realistickému myšlení. Podle nedávno zveřejněných statistik ve vyspělých zemích všeobecně narůstá odklon od nábožnosti a nejzřetelnější je to v České republice. 

7. Proč křesťanské církve vůbec potřebují cokoli vlastnit, když je to v rozporu s jejich původním učením. Typické je to opět zejména pro katolickou církev, která na jedné straně hlásá návrat k evangeliím, na druhé straně jí jde ("až na prvním místě") o hmotný majetek a o moc. O jejím napojení na Vatikán nemluvě. 

8. Proč naši politici uvažují jen jako správci hmotných majetků a ne jako správci majetků duchovních. Kdyby tak uvažovali, rozhodně by nepodpořili katolickou církev, která je z křesťanských církví mýty zamořena nejvíc. Je možno dokonce říci, že s jakousi "bohorovnou" samozřejmostí utlačuje církve modernější a tudíž společnosti prospěšnější, že využívá jakéhosi zvykového práva a že se u nás v minulosti rozšířila násilnou protireformací, která významně poškodila naši národní mentalitu. Příznačné je i to, že katolický jih Evropy, včetně „ostrůvku katolicismu“ Irska, je nejvíc prorostlý klientelismem a korupcí a že proto nyní Evropské unii působí největší problémy. 

9. Nechápu opodstatněnost existence kláštěrů a už vůbec opodstatněnost jejich podnikatelské činnosti. Zde mám oporu v zejména Josefovi II, který je rušil ve velkém. Myslím si, že kláštery by se měly proměnit ve školské, vědecké a jiné ústavy.

10. Nechápu, proč se u nás šetří na vědě a školství, které potřebujeme daleko víc.