Česko neboli Absurdistán: zvolen ne Potůček, ale Dolejš

Dnes ráno mi příšel mail (od přítele z mládi, dnes Čechoameričana) adresovaný na prvním místě prof. Potůčkovi: Milý Martine, vtipkovat o provazu v domě oběšencově se nemá, ale možná, že humor je v dané situaci taky tak trochu na místě: když jsem četl zprávy o volbách, napadlo mě, že vyměnit by možná nepotřebovali páni, jako spíše lid... Na Tvé silné zdraví! 

Já jsem jen připsal: To je šílený! Zkorumpovanej Dolejš! Cítím s Tebou... Držím Ti palce stejně jako vždycky a možná ještě víc (i proto, žes nebyl jen za sociální demokraty)... A nic nevzdávej! Možná Ti akorát nahráli, abys nakonec kandidoval na poslance, a to bude lepší kafe... a možná to nebude tak dlouho trvat!

Náš českoamerický přítel je sice pravičák a tak se s ním někdy přeme, ale vždy spolu vyjdeme, jednak protože máme i tak dost společných názorů (všichi tři například špatně snášíme Klause, Jakla, Kalouska, Bobošíkovou aj.), jednak protože nás pojí přátelství ála Jágr a Šlégr, neboť jsme toho kdysi společně dost prožili - dost na to, abycom se dobře poznali a mohli se mít po zbytek života rádi.

To "dost" musím rozvést. V roce 1968 se na naší (brněnské filosofické) fakultě vytvořil Spolek posluchačů filosofie; protestovali jsme proti okupaci, demonstrovali jsme -  než nás nakonec v roce 1968 nejdřív rozehnaly milice a poté jsme byli zakázáni. Tehdy mezi námi vznikala ta přátelství na celý život. Především jsme se však za tu dobu měli možnost dobře poznat, protože se ukázalo, kdo je co zač.

Martin Potůček se angažoval už tehdy, patřil do užšího středu. Měl jsem možnost znát a poznávat ho i později a v posledních letech docela často. A tak a bez jakékoli sentimentality: dal bych za něj ruku do ohně.

Dochází ti lide český, že Dolejš tě z bryndy nevytáhne?