Ve včerejším blogu jsem chválil, ale dnes, dnes to tak nebude. Trááádááá, trááádááá, těším se na to jak nenechám na těch mladých zvukařích nit suchou. Konečně jste se dočkali, vy všichni, kteří máte rádi nenávistné řádky!
Enem nechajte na hlavě. Včéra ně došla trpělivosť, znáte ňa, furt enem pozitivní a furt remcám o lásce, porozumění a vůbec. Přináším samé pozitivní věci. A je to nuda a dnes to změním. Dospěl jsem k názoru, že to těm mladým zvukařům musí někdo od plic říct!!! Na příkladu tří jim to všem natřu!!!
A TAK TO TU MÁTE!!!
Tak třeba Zbyněk Válka původem z Nosislavi. To je vám kos, vždycky když mě vidí, zdraví mě z daleka, samá slušnost. Je tak záludný, že se mu dokonce líbí moje blogy. Vždycky mu musím připomínat, že si tykáme, arogantně mi vyká a já jej stále musím upozorňovat, že je to jinak. Kdyby mi onikal neřeknu, ale vykání to je prostě drzost. Anebo, a to mě nikdy nenapadlo až dnes, že by byl slušně vychovaný? Jeho tatínek je výborný vinař a jistě synka cepoval a slušně vychovával. Vidíte a on je mizera ještě slušně vychovaný. Na Coloursech zvučil MIDI LIDI. V minulém blogu jsem jej oprávněně chválil za zvuk. Vidíte a v tom je ten problém. Všichni ti mladí mě štvou, co mu mám potvoře vytknout, v čem ho mám z výšin svých šedin poučovat a o čem mám kázat?!? Víte že nemám rád kompresory a gaty a LA systémy a digitální pulty. A on sviňa vypálí tak dobrý zvuk, který je plný kompresorů a gatů a LA systémů a digitálních konzolí. Všechno mu tam sedí, jak prdel do gatí. Nejhorší je, že se mi to tak líbilo, že jsem celý koncert tančil. Na to on zapomněl, takže aspoň to jsem mu vytkl. Jak má chudák posluchač poznat, že je dobrý zvuk, když zvukař netančí?
A nebo Michal Samiec ze Severní Moravy. Občas jsem jej zaregistroval na FB, dobrý a slušný kluk. Jenomže potvora jedna zvučil na Kofole na Coloursech Kláru and The POP. Chtěl jsem je slyšet a tak jsem se těšil, že jej po koncertu mlaďocha pěkně natřu. Nééé, na FB to dávat nebudu, ale pěkně mezi čtyřma očima si jej vychutnám a budu si kázat, jak to mám rád. O tom, jak se mixuje, a že procesory jsou dobrý sluha a zlý pán a vedou k plochému zvuku. Znáte to všichni, máme témata na která se dobře poučuje a výborně káže z výšin našich letitých zkušeností. Ta bestie, úplně mě padla brada. Bicí super zvuk, žádný gate, všechno pěkně přirozeně, jenom asi vyřízl frekvence, které vadí. No paráda! Vidíte, sviňa chlap, úplně mi zkazil koncert. Jak ho mám kritizovat, když má tak skvěle namixované vokály, až se srdce směje. Za co ho mám póóótvoru vyplísnit, když se mi ten zvuk líbí. Ti mladí a on je toho zářným příkladem, nám berou radost ze života. Ale taky netančil, vymlouval se na naražená žebra. No dobře pro tentokrát ti to prominu, ale příště se snaž. Á, krok sun krok!!!
A nejhorší ze všeho je, že to mám i doma. Moje dcera hlásek, jak konipásek s rozsahem téměř čtyři oktávy. Zpívat ona v kapele nebude, nebude se otravovat s muzikanty, stejně všichni hrají falešně a o rytmu mají představy, jak hulán po útoku na turky. To ne, zpívat ona nebude, ale stát se zvukařkou, na to je kadet. Ze začátku to bylo fajn, mohl jsem jí pěkně učit a radit. Někdy i kázat levity. To vám bylo super. Aby pochopila, co ještě nezná, přihlásil jsem ji do školy k Jindrovi Varhanovi. A to byla zásadní chyba. Ona vám mizera jedna rychle vyspěla ve zralého zvukaře. Dnes vypálí zvuk jak z praku a ani mě nepotřebuje. Když přijdu s nějakou poznámkou, co udělat a jak, přikrčí ten svůj čumáček, zkusme to. "Né tati, měla jsem to dobře, tak je to lepší." říkává. Stal se ze mě odstrčený osamělý zvukař, dergadovaný na bedňáka. Nejvíce mě ale štve, že za mnou po koncertu chodí spokojení muzikanti a děkují mi za zvuk. Připadám si jak blbec, který nic neumí a jenom si neoprávněně přisvojuje zásluhy. U kamarádů je to jednoduché. "Volové," říkávám, "že jste hluší to vím dávno, zvučím vás roky, ale že jste slepí to vím až dnes. Copak jsem byl za pultem? Copak s vama Barča nemluvila při zkoušce, copak tam celou dobu neseděla a nezvučila?!? Běžte si a pochvalte jí, mě do toho nepleťte." Ale jak to mám udělat u těch druhých, které tak dobře neznám? Nezbývá mě, než se cítit jak pako.
Víte, my staří zvukaři na soumraku našich zvukařských dějin, jsme vnitřně rozervaní. Na jedné straně jsme děsně pyšní a hrdí na naše kolegy. Přejeme jim úspěch a těšíme se z jejich dobrého zvuku. Na druhé straně se začínáme cítit trošku offside. A tak nám nezbývá nasadit úsměv, vykašlat se na naše ega, usmát se na naše mladé kolegy a říct jim to všem pěkně od plic.
Pitomové, držte se!
A užívat si, jak nás výborně nahradili a užívat si jejich skvělého zvuku a užívat si muziky. Dnes už na nás neleží ta zodpovědnost za zvuk, dnes nosíme nos navrch a říkáme: "Kluci a dívko, to je naše zásluha, jak jsme vás to, my staří pardálové, pěkně naučili!"
Máme z vás radost, těšíme se jak vám to jde.
No vidíte, zas su za optimistu. Já nevím, jak to dělám, ale aspoň uznejte, že jsem se snažil. Odpusťte mi můj závěr, já prostě ty mladý zvukaře miluju.
Hodně dobré nálady a super zvuk na všech akcích, to nám všem přeje
Metoděj Skřeček - mistr zvuku z Podluží.
