To pronesla moje pětiletá vnučka během adventu. A měla pravdu, jak ji zhusta mívávají ženy. Reagovala na Bůh ví co, ale ta slova zapadla do celkové atmosféry naší společnosti.
Dnes je první svátek vánoční, my katolíci mu říkáme Slavnost Narození Páně. Je po Adventu a po Štědrém večeru, ryba snězená, dárky rozdány a já jsem probuzen po krásné noci se Sluncetem mého života. Letošek se nám zvukařům moc nevydařil, ale nejsme v tom sami. Mnoho lidí je naštváno, frustrováno a dávají to svému okolí náležitě najevo. Tu tím tu jiným způsobem.
Pro mou věřící duši je Bůh láska. Nechci dnes psát o lásce partnerské, rodičovské a ani synovské. Chci psát o lásce k lidem a mezi lidmi. O citu, který běžně ani nepojmenováváme, ale díky Bohu je mezi námi.
Moje první láska a první anděl byla Jitka, spolužačka v první třídě obecné školy. Byli jsme jako dvojčata stále spolu. Potom jsem musel do ozdravovny za zdravím a ten vztah jaksi vyšuměl. Je možné, že jsem Jitce provedl něco mizerného nebo jsem raději začal běhat se svým psem do lesů luk a polí. Nevím, nepamatuji si to, ale pamatuji si a mám to tak dodnes, že Jitka byla moje oblíbená spolužačka až do deváté třídy a potom jsem byl velmi rád, že jsme se dostali do stejné třídy na gymnáziu. Ona pro mne vždy byla symbolem láskyplné ženy, symbolem dobroty a pohody. Byl jsem rád v její přítomnosti a rád jsem slýchával barvu jejího hlasu. Hladila mě po duši a byl jsem vděčný za chvíle, v nichž byla také moje spolužačka Jitka. Měla drobný milý úsměv a doufám, že jí zůstal dodnes.
Druhým andělem byla Jitřenka také spolužačka na gymnáziu. Když se zasmála, byla obrazem běžícího geparda po zarosené pláni. Jiskřičky rozstříknuté rosy - démantů vytvářely obrazy, duhu a rozsévaly dobrou náladu jejího smíchu a působily štěstí v srdci. Později jsem založil sektu Jitřenčinu, která vzhlíží k ranní obloze a nechává na sebe působit její zářivý smích.
Anděla Marijánku jsem poznal jako technik naší kapely, kde jsem působil jako světluška či zvukař, podle toho. Už si dávno nevzpomínám na to, jak jsme se vlastně poznali. Je ženou jiskrných očí bujarých vlasů a sluneční záře. Rychle jsem pochopil, že toto zázračné stvoření mi dodává dobrou náladu a pohodu. Nevím jak to dělá, ale vždy když ji potkám, jeví se mi jakoby ji sledoval folow spot. Je v záři světla, které ráda rozdává lidem kolem. Čas plynul a ztratil jsem její sluneční záři z dohledu, až po letech jsem se dověděl, že moje dcera chodí do třídy s jejím synem. Opět se mi rozzářila obloha v mých dnech. Nepotkávám ji často, tu a tam na plese tu a tam ji vidím přecházet silnici na přechodu a vždy je obklopena světlem folow spotu. Před časem jsem musel navštívit Věrku, to je ta, co mi otevírá oči krásnými brýlemi. Zase jsem všechny ztratil a Věrka mi vybrala obroučky přesně podle mého gusta. Vtom přišla Marijánka: “Jé tebe ráda vidím, škoda, že nemám trošku času, ráda bych si pokecala.“ Říká k mé osobě smutně. Zamyslí se, ále co, dí žena ve světle folow spotu: „dejme kafčo a pokecejme“. Protože je doba jaká je, nezbývá než koupit kafé z automatu v kelímku (promiň Taťáno – to je také jeden z mých andělů), položit je na betonovou zídku před poliklinikou a zapříst rozhovor. O dětech a rodině, o práci, o radostech a strastech. Takový normální rozhovor s ženou ve světle folow spotu. Zase jsem byl mladý a zase mi Marijánka rozzářila oblohu a hřála teplem světlem a pohodou. Když jsem přijel z Břeclavi divilo se Slunce mého života, cože se mi podařilo, že tak zářím. Potkal jsem Marijánku, víc jsem říkat nemusel, také ji zná.
Moji andělé Jitka anděl dobroty a pohody, Jitřenka anděl smíchu a dobré nálady, Marijánka anděl teplého světla v duši a Taťána anděl, kamarád. Všechny jsou obrazem naší společnosti, když ji chceme vidět pozitivně. Když se nechceme zahrabávat do naštvanosti a depresí. Ony mi pomáhají pochopit, že Boží láska je mezi námi. To ony ji nosí s sebou, ač to asi netuší.
Snažím se být jako ony, ale moc mi to nejde, nejsem ani smíšek a ani žertéř. Ale snažím se, já zuřivý a vzteklý Podlužák se snažím, aby se za mne nemuseli moji andělé stydět.
Advent a Svátky Vánoční jsou tím časem, kdybychom se měli zamyslet nad tím, jak žijeme, jestli náhodou nejsme jako pichlavý keř, místo některých z andělů lásky.
Zdraví vás Metoděj Skřeček - mistr zvuku a toho času bez práce, zato obklopen milující rodinou i vzdálenými anděli.
