- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Převčerejšky jsme se Sluncetem mého života pracovali každý po svém. Ona běhala kolem své ZAPOJENÉ zahrádky a já jsem flaškoval víno. Učenci prominou, nechci používat tak fádní spojení jako je „láhvovat víno“, já ho, ať si myslíte, co chcete, flaškuju.
Vlašský ryzlink – po našemu vlašáček, je odrůda poměrně mladá, aspoň na Moravě. Můj dědeček jej pod vlivem zimní vinařské školy v Podivíně vysadili na Štvrťách. A nesetkali se s nadšením jejich tatínka, který mu po první sklizni vlepili pěkných pár počuni. „Co je to za kyselisko?“ zuřili můj praděd. Argumenty mého dědečka se nesetkávaly s pochopením, ale já jsem dědečkův vlašáček opravdu miloval, podobně jako jeho Portugálek. Je to víno zvláštní, má mnoho podob a vždy se v něm zračí povaha sklepníkova.
Na první pohled je to víno divné, kyselé, se zvláštním koncem, kyselisko, řekli by můj praděd. Ale zračí se v něm láska k naší Moravě k půdě a k lidem. Je obrazem člověka dobrého a poctivého, který si na nic nehraje, dává své kyseliny i cukry v plen svému okolí. V plen lidem, kteří jej chutnají a mají zájem a trpělivost pochopit jeho hloubku. Stejně tak, jako můj tchán. Jeho láska k rodině není rozdávána okatě a velkohubě, o to víc je plná hloubky jeho srdce, které dává v šanc v pomyslné druhé řadě. Čeká na pochopení a čeká na to, co je v samotných nás. V jeho dcerách a v nás v jeho přiženěných synech.
V jeho víně, vidíte jako v jeho očích radost z našich vítězství a smutek z našich proher. Vždy se nás snaží chápat a vždy je ochoten pomoci, pokud na to jeho věk a schopnosti stačí. A pokud ne, vždy je tu pro nás jeho pochopení a láska.
Čepoval jsem plničkou jednu láhev za druhou, tu a tam jsem koštoval vlašáček. Moje Sluníčko se tu a tam zastavilo, usedlo u mě a také dalo šanci tomu lahodnému moku. Tu a tam jsme na sebe líbezně po očku mrkli a bylo nám tak krásně. Ptáčci z naší zahrady se předháněli ve zpěvu, nám se dílo dařilo a mlátili jsme prázdnou slámu v hovorech, jejichž podstatou byla láska k našemu taťkovi. Vlastně jsme to ani neřekli, nebylo třeba, vlašáček je plný chutí a umí pohladit po duši. Když chvíli posedíte a nemyslíte na nic, tu se vám ozve z pozadku svou krásnou dochutí. Za dobu než jsem celý demižón naflaškoval, začal být vlašáček teplejší než by bylo zdrávo. Ale stejně nám velice chutnal, byl prostě náš, je naší chutí a obrazem našeho vnímání světa. Je to obyčejné krásné selské víno z Moravy. Je naše se vším co k němu patří a tak jej máme rádi.
Můj tchán je letitý kmet (taťko bez urážky) a pořád je v něm rozvernost mládí a my všichni si přejeme ať to tak zůstane a ať jsou jeho vína pořád veselá a hravá, jako on.
Metoděj Skřeček - mistr zvuku z jihu Jižní Moravy
Další články autora |