Nevím jak vy, ale když jsem v rauši, jsem nadšen ze života, jsem opojen krásou lidí v mém okolí a tak podobně, pak tančím na stole. Někdy je to sice tanec symbolický, ale vem to nešť….
Mnozí by mohli říci, že nemám důvod k nadšení. Loni jsem byl prakticky bez práce a tudíž bez peněz a mohl bych klnouti, či plivati jedovatou slinu na život, vládu i okolí. No faktem je, že moje drahé depky mě dosti často přepadnou, jenže Slunce mého života mě přivine a hladí a hladí mě po hlavě, po tvářích. Chce abych se ze svých děsivých pocitů vymluvil, ale nejde to. Jenom přijímám její lásku a …..
Ale život je tak vrstevnatý a krásný, že jsou dny a chvíle, kdy prostě tančím na stole, jenž se prohýbá pod tíhou gravitace a kinetické energie mého těla a pod vášní tance. Prostě tančím na stole.
Včera jsem byl měřit identické body pro transformaci katastrální mapy digitální kdesi v Opatově na Moravě. Krásný den, zasněžená krajina a příjemný člověk s nímž jsem souzněl v názorech na svět. Plynul čas, brodili jsme se sněhem v zářivé krajině, slunce svítilo na naši dobrou náladu. Je zvláštní, že narazíte na člověka, který je jakoby váš bratr nebo blízký přítel. Smějete se, povídáte si, tu a tam je jenom ticho a krásná krajina kolem vás. Potom mi ukazoval svoji novou prodejnu zemědělských potřeb a tam v rožku se na vás směje stará pneumatická dojička. Zachránil ji před lety a tak si ji instaloval do nové prodejny. Měl jsem z ní velkou radost, když jsem byl kluk a potřeboval jsem si přivydělat na své radosti, chodil jsem krmit krávy do našeho statku, tehdy socialistického. Nevím, kdo z vás měl na starosti dvě stání po dvaceti kravách, ale já jsem měl ta zvířata rád a rád jsem se o ně staral. A ony mě poznávaly a dávaly mně najevo, že jsem jejich člověk. Ten krásný pocit mládí mě opět obestřel a nepustil mě ani po dlouhé cestě domů. Hudba hrála můj oblíbený elektro swing a já v duchu tančil na stole a on praskal pod silou gravitace a kinetické energie mého těla a pod vášní tance. Prostě jsem tančil na stole.
Doma jsem maně pustil televizi, to jsem ale neměl dělat. Ten matla a blábola cosi plácal a já se zmohl jenom na OFF. Kolem nás je tolik dobrých a slušných lidí, tolik poctivých a spořádaných lidí, tolik lidí, kteří mluví normálně plynně a ve vládě musíme mít ausgerechnet toto. Říkám si v duchu, že nám Pán Bůh říká: “Smáli jste se Franc Jozefovi? Tož si tu demokracii a tu svoji svobodnou volbu užijte, děti moje!“ Ale bude to blbost Bůh není škodolibý, na rozdíl od nás. Raději jsem si šel budovat nový sklad na aparaturu. Vrtal jsem, šrouboval jsem, měřil jsem dvakrát, řezal jsem, to zase jednou a užíval si života. Vzpomněl jsem si na Zbyňka, on dnes taky pracuje rukama a asi ho to opravdu baví. Když práce voní dřevem, je dobře na světě. Vůně dřeva je laskavá a dává nám sílu a radost. Mám tu práci rád, když pohladím čerstvou fošnu a vidím co z ní bude nového. V rukou nám drobounké třísky, ale nevadí mi. Jsou jako živé stříbro, dávají znát, že jsou vaší součástí, součástí vašeho života. Trošíčku to občas zabolí, ale výsledek vaší práce je odměnou. Zapojuji elektřinu, mám ve zvyku olíznout prst a zkusit, jestli je fáze tam, kde má být. Zabrní v ruce, ano je tam, fajne že si tu taky, budeš mi dobře sloužit. A tak díky ní zase tančím, tentokrát na desce z pódia, co mám ve skladu postavenou, kroutí se pod tíhou gravitace a kinetické energie mého těla a pod vášní elektro tance. Prostě tančím na stole. Je mi krásně z dobře odvedené práce.
Se stavbou skladu mi pomáhal náš Dušan i Marek se občas zastavil, to aby nám udělal radost, že je náš kamarád. Největší pomoc přišla od mého kamaráda a přítele Zdeňka.
Vzpomněl jsem si, jak jsem u dal onehdy do těla, ale tak to mezi kamarády chodí. Stáli jsme na dvoře, kouřili cigárko a během řeči jsem zaťal: „Jasně že jsem dokonalý.“ Zdeněk zalapal po dechu a dal k dobrému všechny moje prohřešky, chyby a hlouposti co ho zrovna napadli. Prý mohu těžko býti dokonalým. Řeč plynula dále a já trval na svém. „To my, co nejsme dokonalí jako ty…..“ říká Zdeněk, jenže mu skáču do řeči. „Kdo řekl, že nejsi dokonalý, jsi taky dítko Boží, chceš snad říct, že Bůh nedělá lidi dokonalé?“ kontruju na jeho řeči. „Chceš říci, že dokonalá bytost neudělala lidi k obrazu svému a tedy dokonalé?“ Jsi sice člověk, co zastává názor, že určitou věc nelze poznat, nebo nelze prokázat její existenci, nebo ji lze lehce zpochybnit, ale tvůj agnosticizmus já rozhodně nevyznávám. Všichni jsme dítka Boží a jsme tedy dokonalí. Zíral na mě i na tu myšlenkovou přesmyčku, ale kroutit hlavou nepřestal. Lehké to se mnou chlapec rozhodně nemá, ale dokonalí rozhodně jsme, to mi nevymluví. Stejně jako naše Eva, co ji můžeme kdykoliv požádat o dobré slovo, či jiná naše Eva co potřebuje opravit vrtačku nebo i naše pramáti Eva, co jedla ze stromu poznání. Ještěže nebyla Číňanka, ta by hada snědla. O čem by v Genezi psali mužové moudří.
Večer sedím u vína a chce se mi tančit, tančit na stole, jenž si libuje pod tíhou gravitace a kinetické energie mého těla a pod vášní tance. Prostě chci zase tančit na stole. Jenže to nejde, bolí mě celý člověk, beru si nimesil, odpočívám.
Těším se na zítřek na další krásný den v době mimořádných událostí a v době, v níž jsem šťastný, že mám kolem sebe tolik krásných a moudrých a poctivých a příjemných a dobrých lidí.
Myslíte si, že bychom mohli všichni tančit na stolech, co jich v republice máme. Já myslím, že jo.
Zdraví vás Metoděj Skřeček - mistr zvuku a toho času bez práce, tu a tam tančící na stole.
