Nová pravidla blogu: perex byl zkrácen, takže jsem jej musel překopírovat do textu. Omlouvám se, milým čtenářům.
Abych na začátek mého blogu nelhal, musím se ač nerad přiznat, že digitální technologii zejména mixážní pulty pro ozvučování koncertů a jiných akcí používám a někdy dokonce rád. Když jsem se jednou na toto téma bavil se svým přítelem zvukařem, parafrázoval jedno staré rčení: „Kdyby Pán Bůh nechtěl, abychom digitály používali, tak by je nestvořil!“ Proti tomu nemohu jako věřící nijak protestovat, prostě to tak je.
Ještě v dobách dávno minulých o nichž si dnes většina národa maluje, jak byly úžasné a skvělé, kdy bylo všechno problém, jsem se rozhodl zakoupit CD přehrávač. Já milovník hudby a téměř diskofil jsem zakoupil tehdy hypermoderní zařízení na přehrávání zvuku. Zároveň jsem zakoupil svoje první CDčka. Tehdy ta sranda stála tři moje měsíční platy. Naškudlili jsme na to opravdu krvavě a moje žena se se mnou těšila na úchvatný zvuk. Po přehrání prvního CDčka jsem téměř zcepeněl. Zvuk byl super čistý bez jakékoliv rušivé chybičky, ale byl prostě digitální - tenký. Nelíbil se mi a moje žena se, při pomyšlení na ty "vyhozené" prachy, málem zbláznila. A nebyla sama i moji kamarádi se mnou nesouhlasili a navíc byli všichni přesvědčeni, že si vymýšlím. Digitální a nejmodernější a nejdražší musí být z hlediska zvuku nejlepší. A já se Vám přiznám, že jsem se za svůj názor dokonce styděl. Říkal jsem si, že si to nalhávám a že to přeci nemůže být normální.
Teprve až jsem si poctivě nastudoval literaturu a správně pochopil principy, jsem zjistil, že mám pravdu. Digitální zvuk navíc 16-ti bitový nemůže a nerovná se poctivému analogu. Tím nechci říct, že odsuzuji digitální technologii, nakonec ji sám ve 24 bitové verzi aktivně používám. Jenom jsem přesvědčen, že ne na všechno a všude se hodí. A také musím poctivě přiznat, že za některé nahrávky na vinylech by zasloužila produkce nasekat na holou. Jistě si vzpomínáte na často děsivý zvuk z polských desek bez ekvalizéru neposlouchatelných.
A po třiceti letech se na Silvestra stal zázrak, moje žena prozřela. Můj stařičký zesilovač byl ve stavu, který
nutně potřeboval léčbu a tak jsem jej do šroubku rozdělal, kontoxem vyčistil všechny spoje, potenciometry, přepínače a za řádného klení jsem jej opětovně sestavil. Voněl jako nový a s gramofonem přehrával lahodně naše desky. Stal se tak průvodcem Silvestrovské zábavy. CDčkovač s digitálním zesilovačem a celou tuto technologii jsem nechal spát. Až po půlnoci si moje milovaná vzpomněla, že nutně musí slyšet Burma Jones. Co mi zbývalo, našel jsem CDčko šupl jej kam patří, ztišil Zuzanu Michnovou s Michalem Pavlíčkem na desce a zesílil zázrak digitální technologie. V tom okamžiku moje žena téměř zcepeněla. "To je nějaký plochý?! Tak o tom pořád přednášíš a štveš naše kamarády modernisty." Pochopila! Vlastně bych se jí měl omluvit, nikdy jsem jí to názorně na příkladu nepředvedl, neukázal a nevysvětlil. Nechal jsem ji celých třicet let v nevědomosti.
Záměrně dnes pominu nahrávací techniku a technologie a digitální mixáž včetně produkce a také zde nebudu psát o použití digitálních mixážních pultů v divadlech, muzikálech a podobně. Nebudu také psát o použití digitální technologie zvuku při práci na filmech a v televizích. To jsou specifické technologie, kde se bez digitálních mixážních pultů a jiných hejblátek kolegové neobejdou, anebo jen stěží. Budu psát o zvučení koncertů, zábav a přehlídek.
Jako zvukař a klučina milující krásný plný zvuk mám nejraději jakýkoliv slušný analog. Tím myslím jakýkoliv analogový mixážní pult alespoň střední třídy v cenách nejméně kolem jednoho statisíc, nezbytně doplněný o stagebox s kvalitním budičem linek na každém kanálu a na cestě z mixážního pultu do PA aparatury line driver na zajištění integrity signálu. Ano a PAčko pochopitelně analogové. Tato zařízení jsou podle mě (mimo jiné) nezbytná pro kvalitní analogový zvuk. Stageboxem obejdeme často mizerné mikrofonní vstupy v mixážních pultech střední třídy a zároveň omezíme ztráty signálu v kabelech. Kdo nechápe důležitost těchto zařízení ať si je sám zkusí, tím dnes nechci zatěžovat ctěné publikum.
Vždy, když mě nějaká kapela chválí za zvuk, který dělám digitálním mixážním pultem, jsem v rozpacích, jak reagovat. Jistě, těší mě pochvala od kolegů muzikantů a jsem rám, že se jim zvuk líbí. Na druhé straně, pokud bych použil analogový mixážní pult se všemi periferiemi, byl by zvuk opravdu lepší. A tak musím poctivě říct, že digitální mixážní pulty používám hlavně pro jejich obrovskou praktičnost. Kdo zkusil využít všechny výhody digitální mixáže, především presety, práci se scénami a automatizací, ten mi musí dát za pravdu, že je tato technologie opravdu velice praktická. A pokud je zvuk přijímán muzikanty a publikem kladně, tak proč ne.
Mám pár kapel s kterými rád jezdím, na běžné akce používám digitální mixážní pult. Občas se mi stane, že se s některými potkám i na festíku, kde mi záleží na tom, aby zvuk byl opravdu co nejlepší, tam používám analog. Potom se mi vždycky stane, že za mnou přijde některý ze známých muzikantů s otázkou. Chce abych mu vysvětlil, jak je možné, že mám na tom "starém" mixážním pultu lepší zvuk než na tom novém moderním. Nezbývá mi než se uchýlit k podobenství, s plným vědomím že každé pokulhává. "To máš tak příteli, to je stejné jako s chlebem namazaným máslem. Analog je poctivě zakrojený do bochníku se silnou vrstvou másla a s dvojitou porcí vysočiny. Digitál je stejný chleba, ale tenoučce zakrojený s tenoučce potřený máslem a s vysočinou sotva pokrývající chleba. Když si do prvého zakousneš, cítíš chuť vypečeného chleba s výborným domácím máslem a domácí vysočinou. Chleba voní jako čisťoučké ruce tvojí babičky, máslo se s ním snoubí, aby jej doplnilo o chutě naší přírody. Vysočina nad nimi ční a nutí tě zapomenout na blbý den, rozezvoní ti všechny chuťové buňky. Prostě plná huba radosti a rozkoše z jídla. Ten druhý chleba je úplně stejný, ale je ho prostě míň, je tenčí. My zvukaři to různě kompenzujeme, necháme tě kousnout dvakrát a používáme korekce a ekvalizéry, ale ať děláme co děláme, toho chleba potažmo zvuku je tam prostě míň - je tenčí."
A protože jsme zvukaři kluci zvídaví, neposednost nás nutí zkoušet a ověřovat si naše přesvědčení. Vezmeme si analogové PA s analogovým pultem, předzesilovač a slušný gramofon. Jeden digitální mixážní pult a počítač s RME vstupem a převodníkem. Vybereme kvalitně nahranou desku a nahrajeme si ji do počítače se 24 bitovým rozlišením s 16 bitovým rozlišením (CD kvalita) a nakonec jako MP3. Potom zkoušíme, který zvuk se nám zdá lepší a kdo co sluchem pozná. S analogovým pultem pozná rozdíl mezi deskou a ostatními nahrávkami každý. To máme poctivě vyzkoušeno, zatím se nám nestalo, že by někdo i z běžných "nezvukařských" posluchačů nepoznal rozdíly. U digitálního pultu je to jiné, mezi deskou a 24 bitovým rozlišením skoro není rozdíl. Málo kdo je schopen je rozeznat. 16 bitové rozlišení a zejména MP3 pozná opravdu, ale opravdu každý.
A ještě jednu zkoušku děláme. Zajdeme si na poctivý oběd a po návratu jeden z nás pustí namátkově některý s výše zmíněných zvuků. Kromě MP3 se nám vždy ta první nahrávka zdála velmi slušná, až po dalším zjišťujeme, že ty kvalitnější jsou lepší. Z toho plyne poučení, že při běžném poslechu na koncertě nebo na tancovačce, málo kdo pozná, jestli zvučíte analogem nebo digitální technologií. Neříkám, že tací nejsou, ale je jich velká menšina.
A jaké z toho plyne poučení.
Tak za prvé na rozdíl od digitálních technologií u obrazu, kde se výrobci předhání se super a ještě více super obrazem. U zvuku je to jiné, zamrzli jsme u většiny zařízení na CD kvalitě, která byla už za svého vzniku zastaralá. O drastických kompresích a jejich dopadech na kvalitu zvuku u většiny nahrávek ani nebudu mluvit.
A za druhé u zvučení koncertů a jiných akcí záleží víc na tom, koho máme na pódiu a kdo je za mixážním pultem než na tom, zda použijeme digitální nebo analogový mixážní pult.
Krásný rok 2015 Vám přeje
Metoděj Skřeček - mistr zvuku
P.S. Závěrem mého novoročního zamyšlení mi dovolte, abych se omluvil všem mým kamarádům zvukařům a muzikantům odborníkům na dané téma za záměrné zjednodušení celého problému. Píšu je především pro běžné ctěné publikum, pro ně je zjednodušení nutné. Jinak bych jim mozek zahltil "odbornými pindy" a pak by těžko pochopili o co mi šlo.
