Láska, volby a Ústavní soud

Po úterním sdělení Ústavního soudu, že odkládá vykonavatelnost rozhodnutí prezidenta republiky o mimořádných říjnových parlamentních volbách, jsem začal počítat, kolik blogerů píše o politice a kolik o lásce. Vycházel jsem z toho, že politika je veřejně nejvíc viditelnou komoditou společnosti, zatímco láska nejvíc zasahuje duši každého člověka zcela bez rozdílu. Přestal jsem počítat, když se počet příspěvků o politice stabilizoval někde na 80% ve prospěch politiky. Témata, které měla něco společného s láskou, tvořila asi 0,2%.    

Psvel Rychetsky, predseda Ustavniho souduarchiv

K tomuto extrémnímu srovnání mě donutila ta show, která v úterý propukla. Rozhodnutí Ústavního soudu zapůsobilo jako mohutná robotická ruka, která podťala sloupy obrovského cirkusového šapitó za stovky miliónů korun.

Najednou spolu smířlivě hovoří nesmiřitelní parlamentní i mediální soupeři ODS, ČSSD, KSČM, Zelení a KDU-ČSL, ale asertivně se chovají i neparlamentní subjekty s nějakými ambicemi. Hovoří o společné vůli se dohodnout o nalezení nějakého řešení, aby volby v říjnu byly. Ústavní soud nevykonal nic převratného, neřku-li neústavního tím, pouze odložil na základě podání přeběhlíka ze sociální demokracie Miloše Melčáka "vykonavatelnost" prezidentského rozhodnutí (usnesením, že se jím bude zabývat). Tím vyvolal státnický čin - konsensuální náladu. Že by se tak sblížily během jednoho dne velestátnické velecíle všech velepartají a veleduchů?

Prdlajs, slavný soude!

Jde jen o prachy.

Partaje vynaložily obrovské a nejspíše i rekordní prostředky na reklamní kampaně. Najaly lidi, nechaly natočit spoty, zakoupily bilboardové plochy, tisíce reklamních minut v televizi a rádiích, nesmírné množství inzertních ploch v printových médiích, financují mítinky po celé zemi. Buď daly pořádně zabrat své kase a nebo si vzaly půjčky za předpokladu, že po volbách je z utržených státních peněz za volební výsledky rychle splatí. I když se volby jen pozdrží, tak bude třeba kampaně korigovat, což přinese další náklady. Několik partají se octne na hraně bankrotu.

Prozatímní premiér úřednické vlády Jan Fischer býval na všech dosavadních fotografiích barevně do tělky nebo lehce do červena. V úterý byl všude do zelena.

Politici kritizují usnesení Ústavního soudu ač mnozí z nich ještě zcela nedávno viděli Ústavní soud jako poslední pojistku ústavnosti, vykonavatelnosti práva a spravedlnosti. V úterý ho téměř všichni viděli jako nepřítele a chtějí hledat řešení.

Co to je? Všichni chtějí hledat řešení tím, že nějak ovlivní rozhodování Ústavního soudu, aby v říjnu byly parlamentní volby? Čili tento deklarovaný úmysl znamená, že politické strany SKUTEČNĚ mohou ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu?

Tak to snad ne! Pokud stát a jeho relevantní partaje na politické scéně mohou tlačit na Ústavní soud, nejvyšší právní autoritu, aby změnil tón, přitom to vytrubovat do televize, pak tento stát je třeba rozpustit. Mít politicky ovlivnitelný Ústavní soud je konec.

Byla tu jen jedna šance, jak z toho vyváznout. Donutit nějak poslance Miloše Melčáka, aby stáhl svou ústavní stížnost, umožnil volby, vzdal se svého poslaneckého platu, náhrad, ochranky a bůhví čeho všeho ještě. Ale byl jsem poučen, že to už nelze. 

Líbilo by se mi, kdyby tohle nechali mediální komentátoři a blogeři být a ignorovali to, protože to stejně neovlivní. Ta hra se odehraje někde úplně jinde. A aby víc psali o lásce. O chvějivé citové identitě, o svých touhách, o existenciálních a sexuálních vizích svých lásek, aby se oddávali svým odvážným představám i snům. Uznávám, je to představa snílka. Láska byla dřív hlavním tématem všech médií, počínaje biblí, divadlem, literaturou, přemosťovala do hudební scény oper a operet, zahlcovala printy, ovládla rozhlasové hry a televizní seriály. Lásku jako mediální produkt zabil internet, který nastolil atmosféru politického exhibicionismu a nickové subkultury, otevřel brány citově strádajícím osobám a osobnostem, jejichž výboje do veřejného dění nahrazují deficity lásky.

Co je podstatné v tomto kontextu? Lásku ovlivnit nelze či jen málo, rozhodně méně než Ústavní soud a počínání politických partají.