Nezvládli jsme rozvoj morálky

Je dost skličující dospívat k myšlence, že naší nemladé generaci, včetně těch o něco mladších, stále s velkým potenciálem, dosud nejúspěšnější v lidské historii, se bude odcházet z toho světa hořce.

S pocitem neúspěchu, že jsme zrazeni aktuální přítomností a budoucností.

Už na toto místo píšu blogy zřídka, protože mi většinou vadí malá výška nadhledu a krátký dolet nějakých vizí do budoucna, jsou-li vůbec nějaké, spekulativní eskamotáže o současnosti. Pocit zmaru, že jsme nekonali důsledně, moudřeji a účinněji, a výsledek je v podstatě katastrofální, není zrovna povzbudivý. Proto jsem po roce zase napsal. A obávám se, že to sem nejspíš ani nepatří.

Generace našich rodičů nám, přítomným, zanechala nádherný odkaz. A my jsme s ním naložili hanebně.

Zvládli jsme úžasný rozvoj.

Ale neovládli jsme klíčový problém etické „sekce“ našich životů: rozvoj lidské morálky.

A to ve stejném tempu, v jakém se odvíjel pokrok vědy, techniky, byznysu, mezinárodní spolupráce, diplomacie, správy státu. Neudrželi jsme krok. Etiku těchto věcí dnes považuje mnoho lidí za obstarožní a bagatelní problém, za jakési „dřísty“ starců a „pindy“ těch věkem odepsaných.

Je to omyl. Asi tak hluboký, jako že Země je placatá.

Etika, přestože je neodepsatelnou klasickou filozofickou disciplínou, zabývající se mravními dimenzemi, není obtížným oborem praktické filozofie světa. Vyžaduje pouze ducha inteligence a vůli vše zhodnotit správně. Proto není obtížná, ale obtěžující, jelikož inteligence už se nevyžaduje a vůle hodnotit věci kolem nás správně a mravně už teprve ne. Současné generace technokratických „kravaťáků“ na toto téma tedy reaguje nevlídně až podrážděně. Je to přitom problém zcela prvořadý. Jeho nezvládnutí je příčinou všech problémů tohoto světa.

Generace našich rodičů, z nichž mnozí vrstevníci ještě plnohodnotně žijí, a ta naše, zvládla ohromné věci. Proto je slučuji. Porazila fyzickým nasazením včetně ozbrojeného boje fašismus, pak komunistickou totalitu (tu dokonce dvakrát v roce 1968 a 1989), naplnila se ideály, hodnotami.

Ale nakonec selhala, protože nezvládla demokracii, kterou považovala za nositelku ideálů, hodnot a dobrých mravů. A není schopna se rozhodnout, zda jí není, nebo se porouchala. Jsem zastánce druhé možnosti, jíž předcházela porucha morálky.

Naše generace měly dobrou výbavu. Tou bylo analogové mládí a dětství, přestože dnešní svět je elektronický a digitální, kam ho přivedly vynálezy 19. a 20. století, čili objevy elektřiny a elektromagnetických a optoelektrických jevů. „Naše“ příspěvky k pokroku. Žádné přístroje neměly displeje. Jako mladí jsme žili bez laserů, televize, kreditek, bankomatů, bezdrátových či mobilních telefonů, laptopů, tabletů, mikrovlnek, sterea, videa, počítačových her. Děti zdravili dospělé, starším uvolňovali místa v tramvajích, těhotné ženy dovedli až k sedadlu, pomáhali dámám do kabátu a muži vstávali, jakmile žena vstoupila do místnosti. Pěstovaly se lidské vztahy, dodržovalo se slovo. Sportovali jsme na hřištích, učili se vítězit díky tréninku, fyzickému nasazení a morálce. Uměli jsme se „skousnout“. Chlastali jsme, ale nekouřili trávu, neznali jsme drogy, nepropadali jsme závislosti na počítačových hrách, sítích nebo hazardních automatech. Přitom s počítači mnozí z nás, což je i můj případ, začali pracovat v době, kdy dnešní elitní manažeři říkávali hovnu papú. A dodnes stíháme včetně Microsoft 365 a Office 2021 a stříháme videa.

V technice to tedy není. Jen jsme zklamáni úpadkem morálky. Ve druhé dekádě 21. století můžeme potkat smrt skoro na ulici díky virové nákaze, kterou známe od roku 1918, přes sto let, a trvala dva a půl roku. Stejně jako dneska. Ani v roce 2022 nedokáže svět zastavit jednoho válečného šílence z Východu, který nám může začít házet na hlavu rakety, stejně jako v roce 1938 svět nedokázal zastavit Adolfa Hitlera. Trvalo to tři roky, než došlo k rozhodnutí, že magora a jeho spojence zastaví jen hrubá síla. Muselo se nakonec sáhnout až po atomové bombě. Jaký je to pokrok?

I dneska narážíme na české lidi, kteří jsou ochotni zaníceně tvrdit, že Putinův útok na Ukrajinu je sebeobranná „speciální vojenská operace“ proti nacistům a „bandám narkomanů“.

Líběj vodpustit, Vašnosti, je mi z toho na blití v roce 2022. Putin se nikdy nepodívá do očí ruských a ukrajinských matek, které ztratily děti, bratry, manžely, nikdy nenavštíví hromadné hroby a rozstřílená města na Ukrajině. Protože je zbabělec, imperátorský pomatenec, a svět se nepoučil ani po 84 letech.

A co my, ti geronti, hovořící o morálce? Měli bychom se vzdát situaci, že špičoví politici běžně ignorují občany a lžou, mnozí topmanažeři běžně kradou, korupce se ze stovkových a tisícových částek za totality zvýšila na deseti- a stomilionovové sumy v demokracii, přátelské a gentlemantské vztahy jsou nahrazeny „kontakty“ s handly a handrky o vliv, osobní čest je prázdný pojem, etika společenského života a politiky je závadný a ignorovaný jev, jehož nositeli jsou přestárlí staromilští pitomci... Jistě, to by bylo nejlepší.

Ale tak to nikdy nebude.