Můj první blog chci věnovat tomu, o čem zde píseň dobrá polovina autorů. A to o Rusech.
Nikoli však z pohledu politického, z pohledu krize, která je teď na Ukrajině, nechci si zanadávat na Putina, na agresory, teroristy, fašisty a podobně. Ti mě celkem netrápí. Celou dobu co o tomto konfliktu čtu zpravodajství i blogy si pravidelně kontroluji, zda se mě to osobně začalo dotýkat...a dle mého bedlivého zkoumání ne, nezačalo. Nechci tudíž porovnávat Rusa, Němce, Angličana, Američana s politickým nádechem.
Chci však mluvit o běžných rusech, které velká část z nás každý den potkává.
Abych to uvedl, tak zhruba rok pracuji v prodejně s pivními speciály z čech, ale i dalších zhruba deseti zemí po celém světě. Zaměřujeme se na malé a střední pivovaru. Průmyslově vyráběná piva u nás tvoří drtivou menšinu nabídky.
A do této prodejny přichazí mnoho cizinců pro česká i zahraniční piva. Zhruba polovina cizinců, kteří k nám přijdou, jsou Rusové. (divili byste se jak moc je v Rusku pivo populární, zvláště tmavé pivní speciály). Schválně neříkám ruští turisté, protože celá řada z nich chodí pravidelně, dá se proto usuzovat, že jsou to pražští rezidenti.
A teď, jak se typický Rus pozná:
- Rozkopne dveře. Nezajímá ho, že mají kliku, prostě do nich vrazí, až povolí. Holt nemáme nejpevnější dveře na trhu.
- Zásadně nezdraví. NIKDY!!! Na můj pozdrav neodpoví. NIKDY!!! Mě doma učili, že slušnost je pozdravit, ale povinnost je na pozdrav odpovědět. Nevím co se běžně učí v Rusku.
- S bodem č. 2 úzce souvisí bod č. 3. Začnou se opovržlivě rozhlížet. Po chvíli zjistí, (ti, co jsou u nás poprvé) že jsme prodejna specializovaná, tudíž nabízíme pouze pivo a pár doplňkových předmětů, jako jsou půllitry. To ještě zvýší opovržení v jejich výrazu. Něco ve smyslu: Jak to, že nemáte vodku... a kde máte chipsy?
- Tady se to většinou rozdělí na dva tábory. První beze slova rozloučení odejdou a nechají za sebou nezavřené dveře (nemáme "brano") Druzí se začnou ptát. Což o to, já proti tomu nic nemám, rád si s lidmi o pivu povídám, konec konců mě to živí a zároveň je to jeden z mých největších koníčků. Ale rusky bohužel neumím. Učím se alespň slovíčka, která k práci potřebuji, ale to je většinou málo. Navrhnu, že můžeme mluvit angllicky, ale to Rus ne... Proč on by v cizí zemi mluvil buď jazykem domácího obyvatelstva (to od něj ani nechci, to je jasné) nebo proč by se před cestou do zahraničí naučil pár vět anglicky či německy? To on si to svoje Rusko radši vyveze s sebou na dovču a mele si pořád dál něco rusky. Já když jsem jel do Itálie, taky jsem se naučil pár základních vět italsky, to samé v Chorvatsku. Tady si myslím, že jde o slušné vychování vs. ignorantství. Další početné skupiny turistů k nám jezdí např. ze skandinávských zemí a ty tento problém rozhodně nemají. Na jazykovou bariéru to hodit nelze.
- Rusové nikdy neděkují. Za nic. Nemohou dosáhnout na nějakou vysoko postavenou lahev a já jim jí podám. V pořádku, je to moje práce a jsem od toho placen. Nečekám ovace ve stoje. Ale "děkuji" v jakémkoli jazyce je přeci běžná každodenní slušnost.
- A na závěr, abych se neopakoval, ti, kteří zůstali až do konce, aby zrealizovali nákup, beze slova pozdravu odejdou, nechají za sebou jen otevřené dveře a závan často velmi nevkusného a nevkusně intenzivního parfému.
Já do toho opravdu nechci tahat politiku, zvlášt ně tu aktuální. Necítím se být kompetentní, abych se vyjadřoval k dění ve světě. Ale alespoň jsem se podělil o své každodenní zkušenosti s Rusy.
Nicméně bych nerad aby to působilo jako nějaká nenávist. Z mé strany je to spíš frustrace, zklamání.
Doufám, že mě za můj první blog neodsoudíte. Pokud najdete někde nějakou pravopisnou chybu, či jich najdete 20, omlouvám se, nikdy jsem nebyl silný češtiník.
Mějte se krásně :-)
