Kovbojové a Vetřelci

Chtěl bych jen stručně reagovat na poslední blog pana Matějky (http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/442897/Jsi-taky-Charlie-Ja-teda-rozhodne-ne-Ja-nejsem-Charlie.html)

Pan Matějka se v něm staví do pozice toho připravenějšího. Nevím, nad kým si myslí, že v tomto závodu připravenosti vede. Nejspíš nad každým, kdo je Charlie. „Jsem Charlie“, tuto občanskou iniciativu, která proběhla na některých náměstích a především na sociálních sítích coby projevení soustrasti s pozůstalými vnímá jako nějakou slabost a nepřipravenost.

A jako řešení nabízí, aby každý kdo má právo držet zbraň tak učinil a byl připraven ji použít.

A samozřejmě, jak už to bývá u nadblogera Matějky zvykem, za tento myšlenkový konstrukt na konci sklízí ovace v karmě i v diskuzi. V pořádku, nejsem závistivý.

Dřív se říkalo, že v Praze vyhraje volby ODS, i kdyby kandidovala tenisová raketa Václava Klause. Já bych to parafrázoval: František Matějka sklidí ovace, i kdyby nám v blogu popisoval svou ranní stolici.

Já chápu, že lidé jsou po útoku na redakci Charlie Hebdo rozčílení, znechucení, naštvaní, smutní – zkrátka s námi všemi cloumají emoce. Emoce různé intenzity, různých nábojů a směrů. A je logické, že v této emocemi nabyté euforii přijde spousty chytrých hlav a bude dávat spousty rychlých a jednoduchých řešení. A na to je František Matějka expert.

Pochybuji, že by si skutečně dokázal představit, že by tu po republice chodilo třeba pět milionů lidí s osobní zbraní, připravených bránit s touto zbraní sebe a své blízké. Uznávám, že to zní pěkně, hrdinsky a nejednu ženu by to nejspíš vzrušilo, kdyby do práce jela v tramvaji a za ní postával Francesco s koltem proklatě nízko u pasu. I muži by si nejspíš připadali mužněji. Ale skutečně si někdo myslí, že by nás to uchránilo před útokem radikálů, pokud by se tito rozhodli zaútočit?

To asi ne, že? A to nemluvím o sebevražedných atentátech, které zatím v Evropě neprobíhají, ale je celkem reálné, že se jich dočkáme i v Evropě.

Takže závěrem – ta myšlenka hezky zní, přináší karmu a obdiv, ale je asi tak stejně přínosná a reálná jako předvolební sliby Tomia Okamury.