Francois FillonETK/AP
O krásách, genialitě, chrabrosti a dalších superkladných vlastnostech největšího francouzského prezidenta, hned po císaři Napoleonovi již bylo popsáno stovky a tisíce stránek. Většinu těchto stránek bohužel popsal on sám nebo jeho nejbližší, zbytek světa mu to až tolik „nežere.“ To že se obouvá do všech a do všeho se pomalu stalo zvykem a nikoho to nepřekvapí, stejně tak jako již tradiční kritika českého předsednictví. Dnes to však nebyl on kdo měl obrovskou potřebu hledat příčiny problémů tam kde nejsou a hezky to přehodit na někoho jiného. Dnes si tento francouzský národní sport užil premiér Francois Fillon.
Poselství těchto eurovoleb, kdy se k urnám dostavilo jen velice málo voličů je prý takové, že hlavním problémem je návrat Evropské Unie „ke klasičtějšímu postupu, poznamenanému pomalým hledáním minimálního konsensu. Vzhledem k mimořádné krizi, kterou prochází, a vzhledem k velkým výzvám, kterým musíme čelit, tato Evropa malých kroků a kompromisů je zcela nepřijatelná." Ano, Evropa je v krizi, ale o jakých velkých krocích lze mluvit? Obrovské státní subvence jednotlivým sektorům? Stahování automobilek do mateřských států? Šrotovné? Kolik politiků a ekonomů je stále ještě přesvědčeno, že toto povede z krize? A Evropa bez kompromisů má být co? Sjednocené velení v Paříži a vy ostatní poslouchejte (a nepromeškejte ideální šanci mlčet) protože my jsme ti, kdo vás vyvedou z krize a jediní známe správný recept?
Je faktem to, že po svržení Topolánkovy vlády předsednictví úplně zmizelo, maximálně se můžeme dozvědět, že Sarkozy přijme Fishera v Paříži nebo hlavně to, že státy již posílají na summity pouze „podřadné“ zastupitele. Toto je samozřejmě faktem a nikdo nemohl čekat že se takzvaná úřednická vláda bez jakýchkoliv předchozích vazeb na evropskou politiku, bez zkušeností a větších ambicí může stát z minuty na minutu hlavním evropským leaderem. Na druhou stranu ale éra předsednictví Topolánkova je hodnocena velice pozitivně a to je to co Francii moc nesedí. To, že byl odmítán Sarkozym navrhovaný protekcionismus a další spásné nápady a iniciativy, to že se mu vůbec někdo dovedl postavit se samozvanému vládci Evropy moc nezamlouvalo.
Francie má sama obrovské množství palčivých problémů, které slíbil Sarkozy ve své předvolební kampani vyřešit. Takové kroky by ale nebyly příliš populární, a tak slibovaná „změna“ nepřichází. Prezident si tak podle některých analytiků dělá ze svého funkčního období hlavně pěknou, státem placenou předvolební kampaň, která má vést k vítězství v dalších volbách (což mu zjednodušuje rozpad opozice). Dělá tak pouze kroky na kterých může získat popularitu u voličů a Evropa mu k tomu dává značný prostor, hlavně iluzí toho, že Francie je schopná ovlivnit naprosto vše, že je totálním nezpochybnitelným leaderem, jehož rozhodnutí není nikdo schopen zpochybnit byť jen slovíčkem a obecně, že všechno dobré pochází z Francie. Občané tak mají získat pocit nejen vlastní, ale hlavně státní velikosti a obrovském nikde nekončícím vlivu, bez čehož by to ve Francii nešlo.
V jednom rozhovoru po pádu vlády byl Topolánek dotázán, jaký rozdíl by byl v krocích EU, pokud by předsedala v tomto období Francie a ne ČR. Odpovědí bylo to, že by vše bylo bombastičtější, vše by stálo více, ale jinak by to vyšlo nastejno, což si myslím, že je přesný popis situace. Sarkozy se potřebuje hřát ve světle reflektorů, což předsednictví zaručuje, nějaké razantní změny politiky se ale nedají očekávat, již z pravomocí které z této funkce vyplývají. Ano, do jisté míry samozřejmě může styl předsednictví hrát roli, může vést Evropu určitým směrem ale finální kroky jsou vždy výsledkem konsensu.
To, že přišlo k volbám tak malé množství voličů tak jednoduše není důsledkem špatného konce předsednictví, ale pouze toho, že se o EU zajímá stále méně lidí a evropská politika se do jisté míry stále více vzdaluje běžným voličům, ale jednodušši je samozřejmě to svést na neschopné Čečence....pardon Čechy.
