Ze Strakonic za Žižkou, Husem, Švejkem a trošku na Šumavu.

Když několik dní prší, nevěstí to pro cyklisty nic dobrého a trasu podél vodních toků zvolí jen připravení a nejzdatnější. Pro jihočeské cykloputování to byl náš případ. Základnou nám bylo město dalšího zvěčnělého, Švandy Dudáka.

VŠECHNY FOTKY JSOU KLIKACÍ A MOJE

Praha, Plzeň, dva přestupy a nádražní tabule hlásá Nepomuk. Bohužel byl právě veřejnosti zapovězen, včetně expozice k filmu Černý baroni. Plni zklamání jsme nějakým omylem usedli v cukrárně s centrálně čepovanou točenou a

teprve potom se vydali vstříc dalšímu dobrodružství.  Vzhledem k tomu, že bylo po vydatných deštích, zvolili jsme logicky cestu podél řeky, podle toho to taky vypadalo,

ale díky této trase jsme objevili úžasný strážní domek u kolejí, kde jeho majitel žije spokojeně bez elektřiny.

Hrad Rabí, naše  nejrozsáhlejší zřícenina a hlavní cíl první etapy.

Bylo zavřeno, ale jako solidní pánové jsme požádali jiné solidní pány,

kteří, když viděli náš upřímný a nefalšovaný zájem o historii, nás pustili dovnitř.

Žižka při jeho dobývání přišel o druhé oko. Jak napovídá kresba v místní restauraci, tak před bitvou popíjel, což může být příčina.

v Horaždovicích jsme konsolidaci týmu doplnili odpočinkem.

Druhý den čekala Kubovka, tedy Kubova Huť, nejvýše položené nádraží u nás.

Až nahoru jsme vystoupali naložení i s kolama ve vlaku, kde nás za tento hodnotný sportovní výkon  čekalo slavnostní uvítání.

A pak jsme odbourávali, například prohlídkou nádraží a jeho okolí.

Hurá dolů směr Horní Vltavice.

s odbočkou na  Borovou Ladu,

proti proudu Teplé Vltavy.

se zastávkou na panoramato u Březové Ladě.

a dalším zastavením v lese na křížové cestě a dále

už zase do kopce směr další Lada, v pořadí Černá, Švajglova a Alpská.

Cesta byla prosta jakéhokoliv silničního

a vodního provozu

číhala však jiná nebezpečí.

Držákem pro cestovalele však  byla je a bude za jakékoliv situace železnice.

Cesta však byla místy krkolomná, což prozradí pohled z kokpitu kola velitele.

cestou i necestou jsme se nakonec probojovali až do Vimperka

a následně ve Volyni

hodili řeč a potáhli válec s VTG.

Do cíle ve Strakonicích byla přece jen ještě štreka, proto se předběžné vyhodnocení první etapy hodilo už na místním stylovém koupališti.

Hlouběji jsme se do etapy ponořili ve Strakonicích, kde byla naše základna.

Další den byla na pořadu prohlídka města, zahájená...kde jinde.

Hrad vynechat samozřejmě nešlo,

včetně jeho tří nádvoří.

Další trasa nás po městě vedla tak nějak různě.

Kopce jsou kořením cyklistiky, ale pro tuto etapu jsme ingrediencemi šetřili a vzali to na úplnou pohodu, pohodovou kulisou.

až k velesoše Jana Žižky.

V Putimi už na nás zase čekal Josef Švejk. Teda co se podoby týče, pro mě ji představuje výhradně Rudolf Hrušinský.

Z filmu si pamatujeme most, po kterém do Putimi přišel. Zůstal stejný,

včetně četnické stanice, kde velel geniální Jaroslav Marvan.

Když už jsme u těch velikánů, tak malinko z trasy odbočím na úzkorozchodnou trať z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Zde byl za jízdy vyloučen z vlakové přepravy Jára Cimrman. V roce 1930 tu na přání občanů vznikla zastávka Kaproun a také památník.

Valíme dál podél Blanice po cyklostezce, až k jejímu soutoku s Otavou s

příjezdem do Písku. I zde nás čekaly sochy a

další bohatý doprovodný program.

ale stále nás něco strkalo do hotelu Cadillac za kamarádem Laďou, aby nás trošku povozil.

Příprava na závěrečnou etapu proběhla v rámci energetických tabulek.

Vedla nás převážně civilizací. Hezkou lidovou

a nebo šlechtickou. Zámek Štěkeň , pro cizince ideální název na výcvik češtiny.

Libějovice, to už je v normě.

a dál třeba kolem farmy na výcvik koní pro ideální prince.

Konečná a bod návratu. Husinec, rodný dům Jana Husa.

Cesta zpět už byl trošku kvapík ani nebylo dvakrát potřeba někde zastavovat.

tematická fotoreportáž  PODÉL OHŘE AŽ K SOUTOKU S LABEM