Z postele do lázní. Samozřejmě na motorce a s foťákem.

Pokud máte plán závislý na počasí, které se začíná s blížícím termínem kazit, z televizních pořadů Vás nejvíce zajímá předpověď počasí. Když žádný plán nemáte, večer s sebou praštíte k televizi a usnete bezstarostně s ovladačem v ruce. Ráno pohlédnete z okna a je jasno, jaký příběh se začne rodit. Že jsem se zblázmil? Ale kdeže, venku je regulérní zima, a tak soudím, že neuškodí vzpomínka na to co bylo a zároveň připomenutí, že se už blíží, i když se to prozatím nezdá.

Probuzení do slunečného dne, zvlášť když kvetou rododendrony, žádá akci, a tak jsem se rozhodl, zajet do lázní.

Cesta je to dlouhá, a tak nejdříve jsem prověřil kolegy. Většinou se vždy někdo najde. Tentokrát se přidala Yamaha Virago.

Cíl do Čech byl daný, ale trasa nevedla po dálnici, to by nás motorky fackovaly. Nejlepší spojovací článek je Českomoravská vrchovina. Ostatně jak napovídá název.

Pozornému řidiči neujdou silniční nerovnosti ani okolní zvláštnosti,

ale to bychom museli zastavovat na každém kilometru a

plán přibrat v Praze kolegu by mohl být ohrožen. A to pro nás ještě připravil městskou past. Prý sraz na staromáku u sochy mistra Jana. Ještěže tak a foťák byl v pohotovosti...Kde se vzal, tu se vzal...holub.

Vymotat se z Prahy a dojet do Lánů, pod odborným vedením už problém nebyl. Při vědomí, že Václav Klaus má ostrou a pohotovou ochranku, jsme zámek raději jen omrkli z uctivé vzdálenosti. V koženém přestrojení bychom mohli vzbudit dojem teroristů.

Noblesní zámek ve Zbirohu byla plánovaně neplánovanou zastávka. To znamená, že zastavit se nemělo, ale muselo.

Karlovy Vary jsou hektické lázně. Vedle mnoha jazyků a ruštiny, tu občas zazní i čeština.

Kilometrů bylo pro tento den dost, noční život před námi. Ráno nás vítalo slunce. Někteří už pilně pracovali.

Moc jsme motory ani nezahřáli. Další zastávkou byl hrad Loket.

 I když v jiných sedlech, cestu k Ohři, do ráje vodáků a cyklistů, jsme samozřejmě našli.

V Bečově nad Teplou mají muzeum motorek, ale bylo zrovna zavřeno. Ještěže to neplatilo pro zámek.

Trefit se do Chebu nebyl problém, ale protože nemáme GPS,

tak jsme o kousek dál naštěstí zabloudili.

Františkovy Lázně jsou oazou klidu pohody...

a častých vycházek.

Zvláště když kvetou rododendrony.

Kupodivu ani Mariánské Lázně nebyly extrémně obkličeny turisty.

Další cesta byla plná nebezpečí, jak na silnici, tak v okolních lesích,

ale také nečekaných setkání.

Když už jsem volil knížete, bylo slušností zastavit se na kafe.

Pokud se chcete projít po nejstarším kamenném mostě u nás, musíte do Písku.

 Přes Červenou Lhotu jsme nejeli, ale ve fotoreportáži se dá švindlovat a použít fotku, která vznikla později.

Ve skutečnosti vedla cesta trošku jižněji, krajinou plnou rybníků,

trpělivých rybářů,

pohádkových návsí,

opuštěných stromů a

neplánovaných setkání.

Panoramata Jindřichova Hradce nejsou nijak neznámá,

však některá jsou prozatím obklíčena a ukryta.

Pak už jen...jak jinak...přes českomoravské kopečky a putování bylo u konce.

Údržba fešandy však byla teprve na začátku.

Když se zazelená, je svět veselejší.

a pokud k tomu ještě kvetou rododendrony,

kdo by odolal. Na benzin vždy nějak vyděláte, a když ne...vydat se na výlet po svých nebo na kole, má zase svoje kouzla.