Výročí bitvy u Slavkova po covidovém půstu,

aneb kdo si hraje nezlobí a může u toho i střílet. Dva virové roky zapříčinily, že účast byla víc než hojná. Už pár let zpět se vzpomínkové akce konají na dvou místech. Prvním je samotná rekonstrukce bitky pod Santonem a

druhá část probíhá přímo ve Slavkově. Není problém stihnout obě akce, ale v tom případě tu slavkovskou jen napůl, a tak jsem bojům letos odolal a zůstal věrný Slavkovu. Nijak jsem se ale neochudil.

Na počest návratu se troubilo a střílelo.

Ale vrátím se na úplný začátek. Začalo to už v Křenovicích nočním ležením a stáním. Jen pro pořádek, leží pěchota, stojí jezdectvo.

Sněžilo na všechny a

 na všechno

Ani jezdectvo nebylo ušetřeno rozmarům počasí.

Mnohem hůř ale dopadlo prase a přidalo ke stání a ležení ještě točení a rožnění.

Vojáci měli předkrm.

Ve Slavkově ještě vládnul vánoční klid

Druhý den  vše začalo výstřelem z děla.

Pak přišly krátké proslovy pomazanejch hlav, které někteří sledovali a

pozorně poslouchali.

Bugští kozáci, kozačka a kozáčato na koních jak byla jejich přirozenost.

No pravda, někteří jedinci z toho měli spíš srandu

Zúčastnili se samozřejmě i řadoví civilisté.

Na jejich disciplínu dohlíželi Napoleonovi gardisté

a pořadatelskou službu měli i ruští myslivci.

Pak začala volně organizovaná zábava. Sem patří vojenský pokec, kdo kde jak zvítězil, kde byl zraněn, případně jaké kde mají pivo.

Což ovšem platilo jen pro oficíry, řadovým vojákům jakoby zapomněli dát rozchod.

Případně museli ještě cvičit.

Ale nakonec se taky dočkali.

To jezdectvo má o starost navíc, musí se nejdřív postarat o koně dřív, než o sebe.

Teprve potom mohl tábor osiřet.

Jeden z důvodů, proč jsem zůstal ve Slavkově, byl avizovaný program o koních, i když to bylo malilinko mimo nosné téma, tak paráda. Jedním z moderátorů byl Václav Vydra a dva koně.

Kdyby někdo nevěřil.

A tak pojďme projít po staletích spojení koně o člověka. Tohle je římský legionář.

Templář. Jejich původním posláním bylo chránit cesty poutníků k Božímu hrobu do Jeruzaléma na území bezvěrců, která dobyli křižáci. Pro muslimy byla bezvěrci zase strana křesťanská, to dá rozum, tak to chodí dodnes.

Johanka z Arku aneb Panna orleánská, patronka Francie a národní hrdinka, která stanula v čele francouzských vojsk ve stoleté válce s Anglií, za což byla Angličany upálena jako kacířka.

To dá taky tehdejší rozum.

Dragounka císařské gardy Napoleona.

 Pruský jezdec, trénující stínání hlav na hlávce zelí.

což zajímalo zvláště bugskou kozačku.

Když sečteme všechna ta staletí, kdy člověk používal koně k válčení, vyjde nám ohromující neeurčité číslo zmařených koňských životů pro nízké zájmy a cíle lidí. Kdyby člověk používal koně jen takto pro svoji zábavu, pak budiž.

Mrkněme do zámku, tam se také leccos dělo

hrálo

a bylo zapsáno.

Napoleon dělal, že už mě nezná,

Přitom v létě jsme byli kámoši. No jo, vrtochy mocných.

Zde právě vysvětluje generálnímu štábu aplikaci, podle které bitvu vyhraje. Ne každého to však zajímalo.

 Proběhlo tu také vyznamenání zasloužilých členů vojenské historie, aby se zjistilo,

že následovníky mají.

Večer se konala bitva, na kterou kráčeli Francouzi plni odhodlání.

a Rakušané s jasným cílem, krýt ústup, pač ukázka byla z času ústupu spojeneckého vojska.

Jejich ústup krylo rakouské dělostřelectvo pod vedením majora Václava Jana Frierenbergera. Byl to počin hodný památníku.

Když se ozvaly výstřely z děl, zachvěla se země natolik, že ani stabilizace foťáku nezabrala.

a najednou nebylo nic vidět a tím fotit.

jen sem tam se mihlo jezdectvo.

Pak vzplálo stavení a bylo po všem.

Rakušané a vysmátí Rusové se po prohrané bitvě spočítali,

Aby se zjistilo, že stavy jsou plné, nikdo nepadnul a nebyl ani zraněn, a tak to má být.

K vítězům za přítomnosti důstojníků

promluvil francouzský maršál, ale

 to už bylo poraženým Rakušanům fuk, protože měli hlad a žízeň.

Po celou dobu akce se nalévala dobrá nálada

a případná posezení byla krátká a rychlá.

Jak celé povídání ukončit...co třeba výstřelem z děla.

Tematická fotoreportáž PŘES JIŽNÍ MORAVU DO SLAVKOVA