Voní, vrní, machrujou, předvádí se, jsou sexy, i když některé kouří

Pokud se jedná o mašinky, je to zábava pro všechny muže, jejich děti a polovinu maminek. Kdo by se nechtěl podívat a projet historickým vlakem. V Břeclavi to vzali za správný konec a 27.září uspořádali Národní den železnice.  

Vše začalo v Bně na hlaváku u prvního perónu. V hlavní roli čtyřistapětasedma. Nová technika se za  ní jen krčila.

A pak se vyjelo. Zkušený parní fotograf ví, že v prvním oblouku, jak my nádražáci říkáme zatáčkám, se všichni vyhrnou z oken, aby vzápětí zapluli s očima plných sazí. Tím se uvolní okna na focení.

Kdyby od sazí nebyl strojvedoucí, bylo by to podezřelé.

Však nejenom lokomotivy, ale i vozy mají svoje kouzlo a ducha, mnozí vzpomenou na dřeváky a

jejich kupátková oddělení.

Nebo na parní topení pod sedačkami. Čím více pářilo, tím méně topilo.

Svoje malé kouzlo měla i obyčejná sklopná sedačku v uličce.

...Spodní klika převrátit na druhou stranu, prostřední sklopit dolu, třetí otevřít dveře....kdyby někdo nevěděl.

Tomuhle se říká natržené okno...

Přechod mezi vozy bylo malé dobrodružství.

Tito cestující do vlaku pasovali jako...no víte co. Dobový ohoz lze obdivovat také i jiných akcí, což mohu prokázat zde

Postupem času se sezení měkčilo

a v Pendolínu se dnes sedí takto.

Příměstská doprava má převést do města najednou co nejvíce pracujících. Do patrového Elefantu by se vešli všichni blogéři a ještě by měla polovina nohy na protilehlé sedačce.

Do Břeclavi přijely parní vlaky najednou, byla to stejná sláva, jako když do města vjel vůbec první. Vzadu se krčí Papoušek, pojmenovaný podle své barevné pestrosti.

Když je velká sláva, přijedou i hosté. Z Rakouska hned dva stroje vedly celý vlak.

Všechny lokomotivy, zvláště pak parní se těšily pozornosti všech, zvláště pak dětí. Všude bylo spoustu voňavého kouře a sazí a ne všichni zvolili vhodné oblečení.

I když nejsou kouzelné jen mašiny, viz zde krátce na ně mrkněme. Hrboun byla lokomotiva určená k tažení těžkých rychlíků. Průměr kol cca 2 metry, což dobře demonstrují fotící se bratři.

Štokr byl naopak určen pro nákladní vlaky, i když tentokrát přivezl osobní. V letních suchých dnech bylo okolí tratě, po které jezdily páry, v trvalém hledáčku hasičů. viz zde

Parní mašiny nezahlídnete jen u nás, ale také třeba na Podkarpatské Rusi v Koločavě. Viz  fotoreportáž

Zpět do Břeclavi. Lokomotivu neni třeba vidět, dá se identifikovat i podle zvuku. Už z dálky bylo slyšet, že projede Sergej s těžkým nákladem, odhadl jsem ho na 1000 tun. Vozil klidně i 3000.

Šlechtična už něco pamatuje, ale je stále sexy kočka.

Řídící jednotku má přehlednou a

kotel už neměl otvírací, ale šoupací dvířka. Hned bylo na stanovišti víc místa. Zrovna tak se už nepřikládalo lopatou. Přísun paliva zajišťovalo zařízení s názvem štokr, což je ta roura.

Dalším důkazem, že starší dáma nepostrádá eleganci je třeba elektrická Bobina.

Čmelák dostal jméno podle označení ČM. Tyto stroje byly za dob rozvinutého socialismu  expoedevány do země velkého bratra. Každý týden dva. Slouží tam dodnes. Kolik jich bylo zaplaceno neni známo...taky dodnes.

Každou lokomotivu si nádražáci přejmenovali podle nějaké charakteristiky. Můžete posoudit, jak se jim to povedlo...Brejlovec

a Zamračená.

Laminátky byly známé tím, že měla kabinu...z laminátu.

Módní přehlídka nemohla chybět. Mašiny najížděly na točnu a před zraky diváků se točily a právem nakrucovaly. Místa pro diváky bylo málo. O to víc bylo k nepochopení, proč se tam cpal někdo, koho molo nezajímalo...jako dámu dole v rohu.

Pro lepší přehled strojvedoucí přechází ze stanovistě na stanoviště. Dříve bylo jen jedno, u motoráků na střeše. Z dnešní pohledu byl strojvedoucí každý, kdo seděl vepředu.

Během dne vyjížděly do okolí historické vlaky. Jak se to dělá? To se zapřáhne třeba Bejček

a nebo Ferdinandka

a jede se do Mikulova

nebo se naleze do Hurvajzu

a valí se do Lednice.

Celou akcí se prolínala současnost s historií, a tak neni divu, že na své předchůdce se přijelo mrknout i Pendolíno. Bylo hned středem zájmu.

Kouzlo nechtěného. Podmínkou je, mít stále v pohotovosti foťák a být ve správný čas na správném místě. Dvě Pendolína se míjejí, každé šedesátkou. Nádražák to pozná podle reflektorů. Návěst...konec vlaku, dvě červená světla a začátek vlaku...dvě bílá světla.

Zvláštností těchto akcí je, že je to snad jediný den, kdy se na České dráhy nenadává. Činí tak především ti, kteří vlakem už pár desetiletí nejeli. Jak by pak mohli alespoň tušit, že třeba Railjet má spešl oddělní pro děti.

Také lokomotivy mají svoje pohlaví, je jasné, že jedno z trojčat je kluk.

K železnici patří i technika. Kirov unese na spodním háku až 120 tun, tedy lokomotivu.

žádný problém s dvacetipěti  tunama.

Ke koloritu přispívaly i dobové postavičky

třeba v CaK uniformě.

Nedisciplínovaní návštěvníci, jako já, se pohybovali hlavně v kolejišti, což bylo samozřejmě zakázané. O to více jsem byl vysílen a hledal, kde by se našla

na vyhledávání mám však talent...Pro milovníky motorek nabízím fotoreportáž zde

 mrkněte také na fotoreportáž TRANSSIBIŘSKÁ MAGISTRÁLA