Vláda nám chce předat zemi v co nejhorším stavu,

míní Pekarová Adamová, což mi připadá, jako alibismus pro další opatření, včetně případné uzávěry.  Přitom předvolební plakát za vysmátou trojkou hlásil. Už žádné lockdowny. Nikdo s námi nespolupracuje, nikdo nás nemá rád. Trošku

ženských slz na zdůraznění neuškodí. Žádná vláda prý neexistuje, ale kdo ví, jestli existuje opozice. Soubor svých zázračných nápadů před námi statečně tají. I když ne tak úplně, budoucí ministr zdravotnictví nám sdělil. Pojďme se nechat všichni naočkovat, jak to udělala celá moje rodina. Tak, a teď se všichni neočkovaní zastydí, zvednou a zahltí očkovací centra, protože tento argument osloví i ty největší odpírače.

Takové apely potvrdí všichni očkovaní, u těch ostatních síla argumentace proběhne ušima rychlostí světla, ale i kdyby se našla rétorika srozumitelně pádná, sluchu nenajde u všech. Tak asi teda rakouský model s povinným očkováním a zavřením všeho. Ale s obojím přece nemohou souhlasit ani naočkovaní.

Studium viru nelze uzavřít za týden, což jen zdůrazní vyjádření bývalého ministra Blatného, že očkovaní nejsou zdrojem nákazy. Od té doby už nějaká voda uběhla, aby následně přinesla zjištění opačné. Použiji příměr. Spojenci u Slavkova měli Napoleona snadno porazit. Jejich plán byl přece dokonalý, jen kdyby ten neposlušný Napoleon udělal, co mu naplánovali.

Možná trošku přitažené za vlasy, ale i my jsme stále krok za nepřítelem a utápět se z rozvodněných břehů ve zbytečných řečech a navzájem se obviňovat je stejné, jako maskovat, že žádný plán neexistuje. A i kdyby, rozhodně nebude dokonalý, a už vůbec ne v dnešním otevřeném světě. Ani nejbdělejší pohraničník nás před tímto titěrným migrantem neuchrání. A taky jsme přece trochu lajdáci.

Budoucí vláda bude stejně tak jako předešlá, bojovat nejenom s virem, ale také s těmi, co s očkováním nesouhlasí, přibližně stejnými prostřeky. Jak se jí bude dařit, neví nikdo. Že nepřesvědčí všechny, ví naopak každý. S naši národní povahou je třeba počítat. Nevadí mi, že takovou máme.

Nepustit ráno do pekárny rebely, není dost možný, když už nemůžou do hospody ani do divadla. Ale třeba tam ani nechtějí, natož aby se nechali opíchat. Ptal jsem se nenaočkovaného kamaráda, jestli mu nechybí zajít na točený. Odpověděl, že chybí, ale přece nebude chodit mezi nás očkované, aby covid chytnul.

Snad se ode mne nežádá vymyslet opatření, nad tím si už lámou hlavy jiné mozky. Uchyluji se pouze k všeobecně známým faktům, že očkovaní dál vir trousí, že ne všichni se naočkovat nechají, a že nejdůležitější je ochránit skupinu těch nejohroženějších. No jo, nic revolučního, ještě dlouho budeme muset u

bádat, jak zachránit tento zmutovaný svět.

Pro odlehčení vážného tématu fotoreportáž  KOKOŘÍN A OKOLÍ