Vila Tugendhat, vyfocená ze všech možných pohledů.

Zvu vás na prohlídku jediné památky moderní architektury v České republice, zapsané na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Její architekt Ludwig Mies van der Rohe o vile řekl. Účel stavby ji dává vlastní smysl. Společně s

manželkou vytvořili na přání Grety Tugendhat koncepci neohraničeného prostoru. Byl určen pro jejího manžela, který se děsil stísněného bydlení, které znal ze svého dětství. Stavba začala roku 1929 a před Vánoci roku 1930 se Tugendhatovi společně se třemi dětmi přestěhovali. Žili zde do května roku 1938, kdy před hrozbou války odjeli do Švýcarska. V roce 1939 byla vila konfiskována gestapem. Po osvobození Brna, v dubnu 1945, přispěl k devastaci jezdecký oddíl maršála Malinovského. Od srpna 1945 do roku 1950 zde působila taneční škola a následně byl objekt převeden do vlastnictví státu, který zde zřídil rehabilitační středisko pro děti. V  roce 1980 přešla vila  do majetku města. První rekonstrukce proběhla v letech 1981-1985.  29. února 2012 byla vila Tugendhat po dvouleté  obnově a restauraci slavnostně otevřena.

VŠECHNY FOTKY JSOU KLIKACÍ

Tak prosím, vstupte, pro virtuální prohlídku se právě otevřelo.

Začneme v patře v ložnicích pro děti a dospělé.

 z terasy

je báječný pohled na Brno.

Tak sejděme o patro níž.

 Vzorně seřazený vypínače.

 Pod křídlem a v knihovně leží perské koberce, vybírané podle původních fotografií, aby respektovaly dobové řešení interiérů.

Vestavěná knihovna, dodnes zachovaná v původním stavu z dostatečně dlouhé dýhy, sahající od podlahy až ke stropu.

Replika jídelního stolu, vyrobená podle původní dokumentace. Stůl lze sestavit na 3 různé průměry. Nejmenší pro 6 osob, největší pro 16 osob. Za ním zaoblená příčka z ebenového dřeva.

Vila má ocelový nosný skelet s cihlovou výplní. Stropy jsou tvořeny soustavou různých vrstev, s největším podílem keramiky a zdiva. Nosné sloupy kotví v betonových patkách. V místech, kde prochází obytným prostorem, mají lesklý chromový kryt, v kuchyni jsou bíle lakované.

 A jsme v nekonečném prostoru.

 Vyjimečným kamenným  prvkem v interiéru vily je onyxová příčka. Medově žlutá hornina s bílou kresbou, vytěžená v pohoří Atlas v tehdejším francouzském Maroku. Vzadu je vidět jediná plastika, která se ve vile nachází.

 Chaise longue,  lehátko v hlavním obytném prostoru je replikou původního kusu.

 Vzadu je Špilas, tedy přesněji hrad Špilberk.

Zimní zahrada.

Mrkněme do oddělení „služebnictvo“. Přípravna jídel včetně výtahu

lednice

a zde se vařilo.

Sociální zařízení.

 Technické zázemí a vybavení domu bylo nadčasové. V suterénu byla prádelna, sušárna, sklad na nářadí, ovoce a zeleninu a zahradní nábytek. Pračka měla oddělenou ždímačku. 

 Dvě velká okna proti onyxové příčce a jídelnímu prostoru je možno pomocí elektromotorů spouštět až k podlaze pomoci elektromotorů. Systém je stále funkční.

 Ve vile byl zaveden rozvod pitné vody a systém vzduchotechniky, což byla  kombinace topení, ochlazování a zvlhčování. Zařízení fungovalo báječně. V létě jako chlazení a v zimě půl hodiny po otevření bylo uvnitř teplo.

Součástí zázemí byl trezor na odkládání kožichů a

také temná komora pro vášnivého fotografa Fritze Tugendhata.

Podíváme se na zahradu,

což nejlépe vynikne z dronu Břetislava Štefana

 Možná to někoho pobouří, ale na závěr focení jsem si představil, jak sedím na červeném lehátku, hledím na Brno a popíjím...

Vytvořit tento soubor fotek bylo možné pouze s pochopením a podporou pana Mgr.  Petra Dvořáka, který vypomohl i s popisem, za což mu vřele děkuji.

Prohlídněte si také KROMĚŘÍŽ A OKOLÍ NA KOLE