Vážený pane Okamuro.

Vzbouřím sice řady Vašich sympatizantů, mnozí Vás vidí jako spasitele a zvláště na tomto blogu se s pochopením nesetkám a jdu si pro antikarmu, ale začínám nabývat dojmu, že kloužete k populismu. Argumentujete sice srozumitelně, víte co lidé chtějí číst a slyšet, jenže lék na zločinná jednání politiků, zlořády a zlepšení situace máte občas až příliš přímočarý, jednoduchý a někdy i žádný. Slov a proklamací u nás padlo už bezpočet.

Jako senátor budete jistě mnohem lépe slyšet, ale v této nepotřebné organizaci můžete svým hlasem jen přispět k pozdržení nesmyslů z poslanecké sněmovny. Jako samostatná opoziční jednotka a nezařazený senátor ani to ne.

Prezidentské křeslo je jiná kategorie. Pod vlajkou Pravda zvítězí, dodává úřad myšlenkám vážnosti. Mnohem více lidí by naslouchalo, okřiknout a ovlivnit politiky je snazší a pokračovat ve sbírce prezidentských propisovaček, zase dobrý počin pro založení muzea Významných psacích potřeb. I tento reprezentační úřad však může špatné zákony jen pokárat a pozastavit, ale věnce na ně nepoloží. Vojtěch Filip pravil...Zeman, Fischer a Okamura se už přihlásili, čekáme ještě Bobošíkovou...Na hrad se dá patrně dostat jen s podporou komunistů, tedy za každou cenu.

Ale nejtěžší kalibr a munici byste nasadil jako předseda politické strany, která nadpoloviční většinou zvítězí v parlamentních volbách, je zatížena pouze svěžím přístupem, kvalitní stranickou reprezentací, bez závanu korupce, a novými myšlenkami, které srozumitelně vysvětlí. Přinášet jen populární kroky nelze. Jinak se mi zdá, že jste to vzal za dlouhý konec nebo oklikou. Nutno Vám ale přiznat, že oproti mnoha jiným vzal a jen tak lze něčeho dosáhnout.

Nezapomínám na zákonodárnou pravomoc zmíněných institucí, ale co si budeme povídat, chleba i cukroví se u nás pečou jinde. Jako senátora Vás do parlamentu pustí, jako prezidenta zdvořile vyslechnou...a to je tak asi všechno.