Jsou jako epidemie, ty světové přímo pandemické. Oběti si nevybírají a kosí všechny bez rozdílu. Ničí životy a prostředí, zneužívá mysl i důmysl lidí...Na dlouho dobu všechno, co se jim postaví do cesty.
Válku vymyslel, zdokonalil a stále zdokonaluje člověk, chlubící se tím, že jako jediný tvor používá rozum. Z tohoto pohledu je však na úrovní hnědého slimáka. Taky nemá mozek, jen požírá.
Válčení bylo třeba lidem nějak vysvětlit, což dobře definoval Clausewitz slovy, válka je pouze pokračováním politiky jinými prostředky. Bývali nepřátelé a přátelé se prohodí, aby svoje osobní a mocenské ambice, společně s rasovými či územní nároky, vyřešili už konečně jednou pro vždy. Za pár let však zjistí, že řešení bylo nesprávné a vše může začít nanovo.
Jako prostředek proti agresi může být válka i spravedlivá a v zájmu obyvatel, ale většinou neni ve hře mocných obyčejný člověk ani pěšákem, pouze zcela bezvýznamnou figurkou, která nemá na šachovnici co dělat...když pominu vojáky v poli. Někdo přece musí za správnou věc taky umírat. Ty navíc často postihnou válečné hříčky. Stačí, když protivník v rámci jedné války přejde na druhou stranu a pěšák je nucen bojovat proti bývalým spojencům. Kdyby otálel nebo přímo odmítal, může být v daných časech odsouzen hned dvakrát...na obou stranách za velezradu.
Politici jsou svými příznivci zbožňováni a dovedou vzbudit falešný dojem, že konají v zájmu všech. To se pak vyhrožuje a honí ego. Jako v současném ukrajinském konfliktu. Zúčastněné strany by si však měly především položit pradávnou otázku, komu to ve skutečnosti prospěje?
Rusku, EU a USA, zahleděni do vyhrožování a sankcí uniká, že mají společného nepřítele. Kdyby měl "Islámský stát" tak dlouhé prsty, pak se pod Majdanem podepsal. K odpoutání pozornosti vlastní expanze, využívání rozporů k vojenské podpoře a prosazování vlastní cesty bez adekvátní odezvy...je dokonalá taktika. A k tomu chaos, nikdo pořádně neví, kdo proti komu bojuje.
Také Česká republika poslala jedné z mnoha stran mírové patrony. Na které straně se budou nabíjet, však nikdo netuší. I tak patrně naši mocipáni mají hřejivý pocit, že přispěli k míru.
Někdy lze společným postupem válce zabránit, a tak nezbývá věřit, že konečná strategie IS současným nepřátelům neunikla. Globálně mají lidé z postupu nekompromisního islámu větší strach, než z ukrajinského konfliktu. Doufají totiž, že zodpovědní politici dostanou přece jen rozum a v zájmu vyšších cílů se "nějak" se domluví. Od fundamentálních bojovníků za islám to však očekávat nelze. Vedou přece proti bezvěrcům tu nejspravedlivější válku...svatou.
