Název je spojením protékající řeky Už a slova gorod, tedy město. Ukrajinsky Užhorod; rusínsky Ugohrad; rusky Užgorod; maďarsky Ungvár; romsky Ungvara; německy Ungwar. Se 120 000 obyvateli je správním a společenským střediskem oblasti. Založený v 9.století v rámci Kyjevské Rusi. Ve středověku patřil k Uhrám. Ještě na přelomu 20.století tvořili Maďaři kolem 80 % obyvatel. 1918-1938 je součástí Československa a hlavním městem Podkarpatské Rusi. V těchto letech prožíval velký rozvoj. Budovala se infrastruktůra, stavěly budovy, stabilizovala správa. V roce 1938 je opět součástí Maďarska. Po válce byla Podkarpatská Rus předána Sovětskému svazu, asi válečné zásluhy. Od roku 1991 je součástí svobodné Ukrajiny.
Nejdříve jsme se na to v plné polní řádně vyspali ve vlaku, abychom
po pár kilometrech na ukrajinském území...byli zpět doma.
Zdrželi jsme se ale jen krátce, konečným cílem prvního dne byl
Najít ubytování nebyl žádný problém. Některá obydlí byla zvláštní,
některé nabídky svérázné.
Nakonec jsme se rozhodli pro klasický 2+1 se sociálkou a kuchyňkou v přepočtu za 120 Kč na osobu a den a smlouvu podepsali přímo pod Karpaty.
Druhý den jsme minuli cvičistě autoškoly. Po vodce se patrně nejenom dobře šlape, ale i učí,
ale pak jsme zakufrovali na kruhovém objezdu a
museli to vzít do lesů přes tankodrom.
Trošku nás tam vystrašil lesní domorodec a
nasměroval na místní komunikace,
ale definitivně nás zachránil až magazin.
Pak jen už stačilo proti proudu sjet do města.
Další dny jsme cestou necestou,
po kolejích
i mezi kolejemi,
obdivovali krávy pasoucí se uprostřed kruhového objezdu
nebo v kolejišti a
minuli památník, který zrovna úcty nepožívá.
Nebylo nám vždy známo, kam míříme a značení nám moc nepomohlo, ale občas jsme začali tušit.
Časový plán nám však dopřál jen společnou fotku.
Obava, že nás vodka složí, se nepotvrdila, ale bylo příjemné, že na nás mysleli i pro nejhorší chvíle.
Věnovali jsme se samozřejmě i samotnému městu. Nežijí si špatně.
Vlakové nádraží mají excelentní.
a nejenom nádraží.
Synagoga s rabínem výletu.
a nejenom nádraží, chrámy a synagogu.
...Časové znamení Vám sdělí za jak dlouho se bude přecházet a
kolik na to máte času. A to vše se slovním reprodukovaným doprovodem.
Na silnicích často chybějí kryty kanálů, ale tato místa jsou vždy řádně označena.
Na tržnici se dalo koupit všechno.
Jeden z mostů přes řeku Už je v centru a pouze pro chodce. Desítky uzamčených zámků symbolizují, že kdo na mostě uzavře přátelství nebo potká lásku, je to na stálo.
Obchodů všude požehnaně a dala se koupit i mobilní káva.
Některá spojení jsou úsměvná,
někdy nám trochu zatrnulo.
Čas byl však neúprosný, ještě krátké zpáteční zastavení u Švejka a hurá domů
Každopádně...výlet nás obohatil, máme mnoho zážitků a rozhodně nebyl na
