Ústavní soud rozhodl, že práva zlodějů budou naštěstí zachována a

prchající zločinec je během transportu kořisti nedotknutelnou osobou. Napadá mě úsměvné zdůvodnění, že kauzu vyřeší policie a škodu zaplatí pojišťovna. Stane se to však normou pro kdejaký okresní rozsudek, a to už tak veselé není. Nic naplat, padlo slovo Boží, nezbývá, než osvícené rozhodnutí uvést do praxe.  

Nevidím jinou cestu, než otevřít vzdělání také pracovníkům tohoto výdělečného oboru. Vězeňská školní správa by i v době krize měla najít prostředky na vybavení dílen a počítačových učeben a na místa lektorů angažovat zkušené bytaře a tuneláře. Zrovna tak jazykové znalosti. Běžně slovanským jazykům rozumíme, ale ve stresu nám nikdo nebude dlouze vysvětlovat, co máme odevzdat, natož aby listoval ve slovníku. Většina spoluobčanů však naštěstí ve styku s obyvatelstvem nehovoří mateřským jazykem. Je lepší být poškozen na majetku, než na zdraví.

Nepodceňoval bych ani encyklopedickou znalost národních zvyků, některé národnosti kroutí hlavou ano a ne zcela obráceně, než jsme zvyklí. V neposlední řadě se brzy vrátí investice do základů společenského chování. Bylo by hezkým gestem pana Špačka, kdyby sponzorsky objel pár věznic a naučil chovance, jak správně držet nůž a kdo chodí první ze schodů.

Zcela zásadní je však investice do mládeže. Za komunistů se po národní škole třídy dělily na pracovní a studijní. K větvení bych se vrátil. Studenti tohoto perspektivního oboru by si v pracovní skupině osvojili především práci s ručním a elektrickým nářadím. Mnohdy při násilném vniknutí do objektu vzniknou větší škody, než na samotném lupu. Ve studijní větvi považuji za stěžejní obor projektování a ražení tunelů a v nadstavbové části finančních machinací a mystifikace by se mohli připravovat budoucí politici.

Existuje však řešení, kdy výše popsané by ztrácelo smysl. Navrhuji do našeho právního systému  zabudovat Dohodu o provedení loupeže. Obě zúčastěné strany se dohodnou na způsobu a době realizace. Náhodné setkání všehoschopného zloděje a vystrašeného majitele nebo dokonce dobrodruha, rozhodnutého bránit svůj majetek, může mít fatální následky. Podle Ústavního soudu v každém případě pro poškozeného. Zdá se, že také ústavní soudci, izolovaní ve svých zabezpečených honosných sídlech, ztrácejí pojem o realitě. Že by se i svatozářní občas mýlili?...Brrr, to už je kacířská myšlenka a na ni platí jedině soud nejvyšší instance nebo ještě lépe inkvizice.