Ukrajinského léta do česko-moravského podzimu ve fotoreportáži.

Někdy stačí zabloudit do fotoarchivu a vysvitne sluníčko na podzim i v zimě. Přímo neohřeje, ale dá vzpomenout, a tak posílám na oblohu slunce z Ukrajiny. K této zemi máme mnoho předsudků, ale hned při první návštěvě jich mnoho zahodíme. Je lepší 1x vidět než 100x slyšet. Jestli mám krátce charakterizovat Podkarpatskou Rus, tak použiji tři věty, které nás neustále provázely. Na vsjó mnóga čása...vsjó búdět...zděs Ukrajina, zděs možno...K této filosofii života se velice přikláním...u nás máme jiná rčení...nemám čas...nestíhám...stojí to u nás za prd.

K překonání větších vzdáleností je nejlepší použít železnici. Je možné vybrat si i rozchod.

Ne, že bychom si museli místo přímo vybojovat,

ale přeprava vlakem patří na Ukrajině k neoblíbenějším, a tak místa neni nikdy nazbyt,

zvlášť když je slušností uvolnit místo pracujícím.

Klid a pohodu jsme však vždy našli v restauračním voze. Kde se Vám to podaří i s kolama, pod dohledem nejvyšší autority. Představte si reakce...jak u nás cpete 9 kol do jídelního vozu. Zde nás provázely úsměvy cestujícich i vlakového personálu.

Jen na přejezdech je třeba dávat pozor, ne všechny pokyny jsou jasné.

U nás romantiku železnice nahrazují moderní technologie, na Ukrajině minulost vzkvétá. Jako toto závorářské stanovistě.

Nádraží mají všude upravená a toalety jasně označené nebo spíše rozlišené. Někdy i s klimatizací.

Některé kadibudky mohou být i romantické, radost se...i když tato je určena pouze pro oči. To by tak hrálo, aby ji ve skanzenu na Koločavě použil každý turista.

Cesty sice nebyly vždy ani podle našich rozkopaných standardů,

často jsme se sotva vyhnuli,

ale na šašlik vždy přijeli včas.

Také proto, že se vždy našel člen gurmánské policie, který nás navedl na správnou cestu.

Základnu jsme měli blízko ukrajinsko-maďarských hranic. Nešlo odolat a vrátit se na den do schengenského prostoru, i když hraniční kontroly jsou tam přísné, někteří se protáhli tak, že o tom nikdo nevěděl.

Pak už jen most přes řeku Tisu

a podél jejího toku pár desítek maďarských kilometrů.

Na rovinách jen fičely, ale k zaznamenání některých staveb tým v úprku polevil. K čemu asi tak slouží...

V tomto případě však pochybnost nebyla,

a to ani na ukrajinské straně, kam jsme se k večeru vrátili.

A když neni stavební materiál...lze to i takto.

 I lidská sídla mají různé podoby. Některá jsou ještě nedostavěná...Takové lešení u nás už neuvidíte...

některá před rekonstrukcí,

jiná jako z pohádky

a mnohá často navštěvovaná.

Když uspějete, nic Vám nebrání v cestě na rynek. Tam se dá koupit všechno, třeba na řízky pro rodinnou sešlost,

květiny pro několik sešlostí,

motorovou pilu v oddělení cyklistů...

hudební nástroj v potřebách instalatéra...pozorný divák jistě odhalil, že ani v jednom případě nekecám...

nebo něco na sebe.

Často ve společnosti všudepřítomných psů.

K turistice ale nepatří pouze pátrat po zajímavých místech, památkách a žhavé současnosti. Stejným dílem je třeba najít pramen a dbát o pitný režim a

rozpálené tělo.

Zdroje jsou na Ukrajině nevyčerpatelné.

Abychom správně rozvrhli síly, po celou dobu si každý vedl přesné účetnictví.

Kdo přemýšlí o cestě na Ukrajinu, zvláště na Podkarpatskou Rus a dopředu odmítá promluvit s obyčejným člověkem, ať raději nikam nejezdí, jen by Čechům udělal ostudu. To je základní kámen a nutnost. Říká se tomu družba. Navíc Češi a Slováci tu mají velice dobrý zvuk. Ti starší si jen oživí základní dorozumívací věty jako...vodka jesť?...očeň krasívaja děvuška nebo...u nás spakojnost...Mladší se je naučí hned. Jen bych doporučil nepoužívat otázku...skolka čása? Na to místní neslyší. Na družby jsme měli ve městě Vylok domluvené přátelské fotbalové utkání, ale než jsme došlapali, sportovní stánek již nebyl v nejlepší kondici.

Nijak nás to však neodradilo, družbu lze navázat nejenom fyzickým vypětím. Někdy se provázek navazuje těžko, spíš jen pohledem

někdy člověk neprobudí důvěru,

jindy je středem nepřítomného zájmu,

někdy zůstane jen u podání ruky s přítomnými,

ale nejlepší je poznat člověka osobně v srdečném obětí. Pro tento případ máme specielně vycvičeného člena.

Pak můžete být vyzváni...jak se na Ukrajině sluší a patří...k soutěži. Počet stakanů před jednotlivými závodníky napovídá, že český reprezentant,si nalil příliš silný krajíc. Je to však pouhé zdání. Taktika je dána zkušenostmi. Místní borec sice vyniká v místní disciplíně, ale před sebou má český národní nápoj...rum a bylo jasné,

že v dané kombinaci nemůže velitele zdolat.

Být na správném místě ve správnou dobu patří k nedílné součásti zvědavého cyklisty. Nemít toto nadání, místo focení svatby bychom plazili a sušili jazyky někde v horách.

Zcela logickým vyústěním bylo, že jsme se na svatbu vetřeli.

Z našeho pohledu se dala nazvat i neplánovanou, ale o to více příjemně nečekanou recepcí na závěr.

Hlasování o prodloužení pobytu bylo jenoznačné, ale když se jednomu členovi začaly na hlavě tvořit divné útvary,

vydali jsme se raději nejkratší a nejrychlejší cestou zpět domů.