Chaloupek a skal je v lokalitě hodně, a tak se dá výlet charakterizovat jako chaloupkovo kamenný, s bonusem návštěvy pivovaru. K tomu patří zážitky, a těch bylo tolik, že je třeba Kokořínsko rozdělit na dvě fotoreportáže.
VŠECHNY FOTKA JSOU SAMOZŘEJMĚ MOJE A KLIKACÍ
Dobré ubytování je základ úspěšné turistiky. Ne vždy se ale hned zadaří, a tak jsme jezdili, bloudili, hledali, a jak se začalo smrákat, začalo to s námi vypadat všelijak, ale o pár metrů dál od tohoto volnýho bejváku,
se na nás přecejen zasmála teplejší varianta v opravdickém penzionu se snídaní. Večery tu byly úžasné dlouho do noci, protože naproti v rybníku kvákalo asi milion žab.
Rána byla také úžasná. Bez jediného žblunknutí spadl do vody nejenom les,
ale i celá skála.
Hlavně, když se nikomu nic nestalo.
Když Kokřínsko, tak samozřejmě hrad Kokořín
Zvláštností bylo, že jsme přijeli nahoru k hradu a zrovna se tu chystal candrbál. Tak jsme pořadatelům pomohli zadarmo roztáhnout střechu, abychom ji druhý den přijeli za ruma složit.
Kokořínsko jsou hodně skály a skalní útvary.
Nazvat si je může každý sám nebo přijmout oficiální verzi. Obří hlava a žába. Já bych řekl Lev a kobra.
Tady to je jasný, Pokličky.
Muselo se k nim po schodech nahoru
Tento útvar mi připadá podobný jakémusi letajícímu autobusu z Hvězdných válek.
tak ještě pár pohledů,
když už jsem vylezl nahoru, mrknu i dolu.
Někde k formování krajiny přispěla voda
jinde člověk.
Zvláště pak v případě Průsečné skály, kde vytesal lesní cestu pro vozy. Pravděpodobně byla vytesána v době 30ti leté války, aby se lépe vojáci dostali vozem k tábořišti.
Teda dřina jako hrom.
Některé cesty byly až klaustrofobické
ale také v klidu
a pohodě.
Pojďme na chaloupky a vesnické skanzeny, správně vesnické památkové zóny, které tu na sebe navazují. Solidně vyhlížející partu cyklistů každý rád pozve na kávu, i když nemá rum,
a tak se stalo v obci Tubož v tomto mlýně.
Jak známo, kolo mlýna potřebuje vodu, a když zrovna neteče kolem, je třeba se k ní prokutat.
aby se mělo čím točit. Ta hadice je samozřejmě zavádějící.
Vesnická památková rezervace Dobřeň.
Dodnes sice nevím pořádně proč, ale
zastavili jsme se tam hned několikrát.
Při stravování nás ctila skromnost a historicky prověřená zkušenost, namazaných přátel se nelekejme na množství nehleďme.
Stejně tak jsme jeli víckrát kolem kapličky ve Vojtěchově.
Cestou k hradu Houska jsme míjeli různé chaloupky
abychom zjistili, že hrad se celý do záběru nevejde z žádné pozice.
Vidim má také vesnickou památkovou zónu
a k tomu zámek,
a když se u něj jen otočíte, pak i tuto zajímavou stavbu.
Lobeč. Jsou chaloupky, a pak super chaloupky,
s parádním interiérem.
Navíc pro domorodce tu mají vychytanou obecní dopravu.
Ne každá stavení jsou ale v oblasti v dobré kondici,
ale lze to i jinak, třeba v případě obecního úřadu v Chorušicích.
Mšeno jsme jen tak lízli,
plni nedočkavosti na vyhlášený sjezd po Crhově silnici.
Svezli jsme se parádně, ovšem ne všechny návraty na základnu byly pro sjezdy ideální.
Naštěstí byly vybaveny odpočívadly a vyhejbadly, Romantika musí bejt.
Ale nepohybovali jsme se jen ve strašidelných úžlabinách, ale zrovna tak v otevřeném terénu, kde ke kulise přírody jezdila tématicky stejně zbarvená auta. Slušelo by se dodat, že žádnou Kateřinu jsme nepotklali. Snad se to podaří v pokračování.
Tématická fotoreportáž ZNOJMO A OKOLÍ
