Smiřme se s tím, že 21.srpen 1968 byla kabinetní ukázka okupace.

Každá je hnusná. Z obecně širšího hlediska je irelevantní kdo ji provedl a nedá se omluvit tím, že něco podobného se stalo nebo stane jinde ve světě. Pro nás a naši historii je podstatné, že ČSSR obsadila koalice vojsk socialistických zemí (mimo Rumunska), pod vedením SSSR.

Rozlišovat národnosti je s prominutím blbost, celé socialistickému bloku pevně velela Moskva. Jak to bylo s pevností ve skutečnosti, ukázaly pozdější odstředivé události.

Pro mnohé šťouraly by nebylo od věci, kdybychom se každý rok 21. srpna vrátili reálně do tehdejšího dne. Střelba, pohled do hlavní tanků a očí vyděšených obyčejných vojáků, kdy někteří z nich ani nevěděli kde jsou, panika a všechny průvodní jevy bezmoci.

Stejně tak by se měl vrátit reálně den, kdy na našem území zůstala jen Střední skupina vojsk. Mohli bychom si tak snáze a pravidelně připomenout, co měli vojáci napsáno na náramenících, jaký znak zdobil jejich čepice a jak se tu skvěle zabydleli.

Jak se k tomu postavila KSČ, co nám přinesla doba normalizace, koho vyzvedla, komu vzala ideály...to už je paralelní otázka.

Obyčejní lidé se s tím naučili žít, ale pro pamětníky bude tento den vždy mrazivou vzpomínkou. Abychom zcela pochopili, co a kdo je to agresor, je třeba prožít...bohužel, ale přát to nikomu nebudu.

Autor: Jaromír Šiša | čtvrtek 21.8.2014 10:06 | karma článku: 35,99 | přečteno: 1240x