Směr severozápad aneb toulání po severovýchodních Čechách.

Poznávací zájezd do Čech a k tomu zastavit na pozoruhodných místech nelze zmáknout za jeden den ani zkrácenou formou fotoreportáže. Dál než pod Ještěd to na jednu etapu nevyšlo, a to jsem ještě spoustu zajímavých míst vynechal.

VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ

Výchozí bod...Svitavy.

Jihozápadním směrem je od nás historická hranice Čech a Moravy přece jen kousek cesty,

ale severozápadním směrem ji máme přímo za humny a

během pár minut jsem v Litomyšli. Zde mají noblesní všechno. Náměstí,

zámek i podzámčí.

A taky muzeum hraček.

Královské město Vysoké Mýto bylo založené Přemyslem Otakarem II.

Osvícený monarcha už tehdy vyprojektoval rozlehlé náměstí. Dobře věděl proč. Jako rozdílový panovník s vizí už tehdy tušil, že se bude jednou hodit na sraz Škodovek R110 cupé a

a nejen červených po světě ještě jezdí hodně.

Když se zvolá Holice, ozve se Emil Holub a jeho muzeum. Ne aby si to někdo špatně vysvětlil, to je exponát.

Ale popravdě řečeno...ještě víc mě  zaujala hospoda s pumpou uprostřed lokálu.

Jestli dobře táhne, pak odhaduji tři na jedno pumpnutí.

Za dřevěným kostelíkem nemusím jezdit někam až kamsi. Na to stačí  Dobříkov u Chocně.

Pardubice jsou známé především perníkem, hokejem a Velkou Pardubickou. Už trochu míň parádním zámkem.

Hradec Králové. Už dlouho se na něj chystám samostatně.

Někteří o mně prostřednictvím zvonu v Bílé věži dokonce rozzvánějí, až moc dlouho.

Vzhůru do hor a v první řadě do Orlických. Ovšem nejdříve je potřeb zdolat překážky a pevnosti.

Tomu říkám pohoda, jen nevím, jestli bych takto uměl žít dýl než na víkend.

No nic, konec snění..ještě krátká zastávka u známých a

honem přes Šerlich zpět do civilizace

i když jestli je Josefovská pevnost ta pravá ukázka civilizace...Teď už se tu naštěstí konají jen koncerty.

To návštěva  lokomotivního depa je civilizace jako hrom.

Babiččino údolí. Profláknutou sochu ustarané babičky s dětmi nahradím vysmátým mlynářem.

Teď se budu motat chvíli na pětníku. Hrádek u Nechanic...můžete ho obejít a ze všech stran bude famózní.

Česká Skalice a rozkvetlý komín. Stojí sice na oploceném pozemku, ale když se budete chovat slušně, pustí vás dovnitř. Vstupné se neplatí.

A zase jen o kousek dál...Kuks

Člověk by řekl, že tu je až přesochováno, ale v případě Santiniho to jistě nevadí.

Hurá do skal.

Proč bychom se báli...

Zde někde jsem potkal úžasnou kolonu. Bez zastavení a pokecu to nešlo. Motorkář je každý, kdo jezdí na motorce. Stáří a obsah nerozhoduje. Stejně jsou furt všichni mladí, včetně motorek.

Hrad Kost je sice skoro nevyfotitelný,

ale zase zde mají poučnou expozici. Takto se ve středověku zacházelo s vejpitky. Jedná se o mučení 4. stupně.

V Novém Městě nad Metují vědí jak se vzorně starat o podloubí.

I šestsettrojka se na to přijela podívat.

Nasedat a jede se Jizerskou magistrálou do Krkonoš a třeba až nahoru na Špindlerovku. Odtud vychází turisté na tůry. Pro mě zde cesta naopak skončila. Nohy používám jen na brzdu a řazení, případně na pedály.

Nejen pro milovníky hor je zastávka v Harrachově skoro povinná.

V místních sklárnách bych pracoval klidně i v důchodu na celý úvazek, u nás by mě za to vyhodili na hodinu. Škoda že nemám umělecký talent.

No tak dobře...ještě Mumlavské vodopády. Po proudu to ale neni ono.

Do Jizerek to je z Krkonoš kousek. Z kopce a pak zase do kopce.  Motostezky jsou tu ideální a

cyklostezky jak by smet.

I když jak které a jak pro koho.

.Po zdolání Smědavy a následném sjezdu příjde odměna v podobě poutního kostela v Hejnicích.

Pokud se trochu zamotáte, tak po skákavé cestě dojedete do lázní Libverda.

Bohovský láznění v oáze klidu.

GPS nepoužívám, ale někdy i mapy nejsou potřeba, pokud je dobrý orientační bod a

a průzkumný oddíl.

Hodilo se to náramně. Mohl jsem bez zastavení dojet do místa ubytování v hotelu Mart, kde mi kouzelníci v kuchyni k večeři připravili menší občerstvení.

Pak už se jen na noc trošku namazat a rychle spát. Někdy příště zase o kus dál.

Pokračování  Z JEŠTĚDU STÁLE DO KOPCE AŽ NA HLUBOKOU