Hlavní turistická sezóna bere za kliku, a tak průběžně nabídnu par tipů k návštěvě a obdivu. Začnu zámkem ve Slavkově. Jeho historie sahá do 13. století, kdy byl sídlem německých rytířů. K přestavbě zavelel
koncem 17. století Dominik Ondřej Kounic. Patřila k ní také část přestavby města. K zámku je třeba také přičíst rozsáhlý park. Nejvýznamnějším představitelem rodu byl Václav Antonín kníže z Kounic, vzdělaný, sečtělý a zcestovalý muž, absolvent dvou univerzit, kancléř hned čtyř habsburských panovníků, včetně Marie Terezie. Konec řečí a
VŠECHNY FOTKY JSOU KLIKACÍ
zámek si obejděme. Všechny podmínky jsou splněny,
vrata máme otevřená.
Při vstupu pohled vpravo
teď zleva a
pokračujeme rovně dál.
Hned za protivchodem zabočíme do parku.
Čelní pohled ze zámeckého parku a
pohled do parku.
Pokračujeme v obchůzce, už je u konce.
Máme obejito, tak zpět na nádvoří. Jen o pár let zpět, protože jsme putovali proti času.
Dovolím si osobní vložku. Pro člena ČeskoSlovenské Napoleonské Společnosti je slavkovský zámek a oblast srdečně zájmová. Jo a ta platnost vypršela jen zdánlivě, pač je ouředně prodloužena. V jiné společnosti či straně jsem nebyl nikdy organizován a v této až po revoluci.
Tak pojďme nahoru,
mrknout do interiérů.
Obraz tohoto mocipána by někomu mohl někoho připomínat.
a teď zvednout hlavu.
a šup do kaple.
Zámek Slavkov je těsně spjat s bitvou Tří císařů,
kdy 2. prosince 1805 porazil Napoleon
ruského cara Alexandra a rakouského císaře Františka. Tedy přesněji na hlavu spojenecké rusko-rakouské vojsko. Ruský car z bitvy utekl v slzách. Nedbal rad Kutuzova, tak si byl jist vítězstvím a slávou. Chtěl se stát velkým vojevůdcem. Používá se také termín bitva u Slavkova, i když blíže byly jiné obce, ale jak by to znělo, bitva u Prace, Sokolnic, Holubic a Šlapanice by uměl vyslovit jen našinec.
V tomto sále
bylo podepsáno příměří. Za Francouze parafoval maršál Berthier a za Rakousko kníže Liechtenstein. Stalo se tak dne 6.12.1805.
Ale sál byl určen spíš na tanyny než politiku.
Pohled z balkonu sálu do podzimem mlhavého parku
a na druhou stranu, do léta jako na dlani nebo spíš nádvoří.
a ještě jedno kouzlo.
Tak ještě přízemní pohled z parku a
zámek máme prozkoumán nohama, je čas roztáhnout křídla a vzlétnout,
ve spolupráci s dronem Martina Pražana.
Byl už podzim a doufání v podzimní slunce nevyšlo, naopak, po celý den vládla mlha, ale zase ne taková, aby se nedalo létat.
otočka
Tak jasně, pozval jsem Martina i osobního řidiče Bohouše na skromné občerstvení.
V pravdě tematické.
Fotky máme za sebou, teď jsou na řadě tři průlety. Takto PŘES NÁDVOŘÍ
a z větší výšky tak nějak ÚPLNĚ CELKOVĚ
tak nashle.
předešlý tematický fotoblog PÁTÉ PUTOVÁNÍ ZA HRADY A ZÁMKY
