Slavkovský zámek, focený uvnitř, naokolo a z nebe.

Hlavní turistická sezóna bere za kliku, a tak průběžně nabídnu par tipů k návštěvě a obdivu. Začnu zámkem ve Slavkově. Jeho historie sahá do 13. století, kdy byl sídlem německých rytířů. K přestavbě zavelel

koncem 17. století Dominik Ondřej Kounic. Patřila k ní také část přestavby města. K zámku je třeba také přičíst rozsáhlý park. Nejvýznamnějším představitelem rodu byl Václav Antonín kníže z Kounic, vzdělaný, sečtělý a zcestovalý muž, absolvent dvou univerzit, kancléř hned čtyř habsburských panovníků, včetně Marie Terezie. Konec řečí a

VŠECHNY FOTKY JSOU KLIKACÍ

zámek si obejděme. Všechny podmínky jsou splněny,

vrata máme otevřená.

 Při vstupu pohled vpravo

 teď zleva a

 pokračujeme rovně dál.

Hned za protivchodem zabočíme do parku.

Čelní pohled ze zámeckého parku a

pohled do parku.

Pokračujeme v obchůzce, už je u konce.

Máme obejito, tak zpět na nádvoří. Jen o pár let zpět, protože jsme putovali proti času.

Dovolím si osobní vložku. Pro člena ČeskoSlovenské Napoleonské Společnosti je slavkovský zámek a oblast srdečně zájmová. Jo a ta platnost vypršela jen zdánlivě, pač je ouředně prodloužena. V jiné společnosti či straně jsem nebyl nikdy organizován a v této až po revoluci.

Tak pojďme nahoru,

mrknout do interiérů.

Obraz tohoto mocipána by někomu mohl někoho připomínat.

a teď zvednout hlavu.

a šup do kaple.

Zámek Slavkov je těsně spjat s bitvou Tří císařů,

kdy 2. prosince 1805 porazil Napoleon

ruského cara Alexandra a rakouského císaře Františka. Tedy přesněji na hlavu spojenecké rusko-rakouské vojsko. Ruský car z bitvy utekl v slzách. Nedbal rad Kutuzova, tak si byl jist vítězstvím a slávou. Chtěl se stát velkým vojevůdcem. Používá se také termín bitva u Slavkova, i když blíže byly jiné obce, ale jak by to znělo, bitva u Prace, Sokolnic, Holubic a Šlapanice by uměl vyslovit jen našinec.

V tomto sále

bylo podepsáno příměří. Za Francouze parafoval maršál Berthier a za Rakousko kníže Liechtenstein. Stalo se tak dne 6.12.1805.

Ale sál byl určen spíš na tanyny než politiku.

Pohled z balkonu sálu do podzimem mlhavého parku

a na druhou stranu, do léta jako na dlani nebo spíš nádvoří.

a ještě jedno kouzlo.

Tak ještě přízemní pohled z parku a

zámek máme prozkoumán nohama, je čas roztáhnout křídla a vzlétnout,

 ve spolupráci s dronem Martina Pražana.

Byl už podzim a doufání v  podzimní slunce nevyšlo, naopak, po celý den vládla mlha, ale zase ne taková, aby se nedalo létat.

otočka

Tak jasně, pozval jsem Martina i osobního řidiče Bohouše na skromné občerstvení.

V pravdě tematické.

Fotky máme za sebou, teď jsou na řadě tři průlety. Takto PŘES NÁDVOŘÍ

a z větší výšky tak nějak ÚPLNĚ CELKOVĚ

tak nashle.

předešlý tematický fotoblog  PÁTÉ PUTOVÁNÍ ZA HRADY A ZÁMKY