S Klausem i bez Klause, ráj je nedostižně daleko.

Na jedné straně zlostné výpady, podpořené senátorskou žalobou, na druhé, obhajoba až za hrob, kdy každé slovo Boha je relikvií. K tomu si každý ústavu vysvětluje k obrazu svému. Blogy, noviny a hospody jsou plné polemik a keců. Národ pomalu rozdělený na dva tábory. Je to normální a k životu potřebné? Tak jako se brambory nesází v prosinci je realitou, že Klausovo funkční období končí a na stolec neusedne Schwarzenberg, ale Zeman.

Klaus přežije v učebnicích dějepisu a zanechá zápis v novodobých dějinách, i kdybychom se k němu modlili nebo jím opovrhovali, ale výměnou stráží nenastane konec světa, stejně jako nepřijdou zlaté časy. Pro realitu života běžného občana je to stejně důležité, jako příchod nového šéfa do firmy na druhém konci okresu. Žádná kancelář jeho běžné denní starosti nevyřeší.

Klaus neměl rád to, či ono, třeba EU. No a co? To se stává i prezidentům, že mají svoje názory a neoblíbená témata, jako každý z nás. Že by to i po jeho odchodu měla být munice pro odpůrce mi připadá archaické. Podle obehraného hesla...chleba se stejně zdražoval.

Vlastně by se nic až tak nedělo, nebýt amnestie. Její smysluplnost se nepodařilo obhájit Jáklovi ani jeho militantním obdivovatelům. Ono to ani nejde, protože jako nic před tím se řadové veřejnosti tolik netýkalo, ale pokud měl v úmyslu utkvět v paměti svých oveček, pak se mu to podařilo dokonale.

Celý humbuk nejvíce posloužil politické scéně, zodpovědné za vedení státu. Prostor pro její kritiku byl poloviční a možná nám měly utéci detaily, které společnosti neprospěly víc než celá prezidentská rošáda.

Nemám v úmyslu brečet nebo jásat ani ambice rozebírat co se kdy stalo a řeklo, mávat paragrafy a hluboce se zamýšlet. Na to s prominutím...kašlu. V den inaugurace nového prezidenta vstávám do práce zrovna tak, jako den příští a nebudu sám. Tak už s tím dejte pokoj.