S foťákem neohroženě mezi vojáky, koně a na bojiště.

Na památku vojáků, kteří se před dvěstě lety zúčastnili tažení Napoleonových vojsk do Ruska se 11-13.května v obci Velký Týnec u Olomouce konala vzpomínková slavnost, z které jsem, dle mého zvyku, vytvořil fotoreportáž. Součástí Napoleonovy Grande Armée byl také pomocný sbor rakouské armády. Nesmyslným dobrodružstvím do Ruska vstoupil císař všech Francouzů na cestu, která ho zavedla na ostrov Svaté Heleny. Kdo se nepoučí z historie, je odsouzen si ji zopakovat. S Rusama neni radno si nic začínat.

Roku 1805, v předvečer bitvy u Slavkova byla Olomouc a okolí shromaždiště spojeneckých vosk. V arcibiskupském paláci se ubytoval ruský car Alexandr I. Pavlovič, imperátor vší Rusi a rakouský císař František I., poslední císař římský a první císař rakouský. Tehdy stáli Rakušané na druhé straně bojiště. Co je to válka okusili především civilní obyvatelé, požadavek " 120000 porcí chleba, 7000 měric ovsa, 4500 centů sena a 330 sáhů dříví", nebyl rakouský erár schopen zabezpečit, a tak byl celý kraj doslova vypleněn.

Pokud se voják vrátí pozdě z vycházky ještě neznamená, že když s sebou trošku mrskne, slávu nestihne,

a tak se na slavnostni nástup se dostavili všichni včas a v gala.

jen někteří občas koukli po holkách,

jestli některá nemá o medaili víc.

I na kus řeči zbyl čas.

Před tím však muži připravili techniku,

taktiku,

ženy se upravily a

a za zvuků bubeníků...pokud se nedá použít slovo bubenic

všichni vykročili parádním krokem.

Na hlavním seřadišti ještě zbylo trochu času

a důstojníci se tvářili přísně,

ale pak zazněl povel a začala mela.

Nejvíce se bojovalo o školní družinu a

muselo být přisunuto i dělostřelectvo.

Nakonec byl strategický bod vzat útokem,

stejně tak, jako nedisciplinovaní diváci.

Kavalerie byla v záloze a v pohodě

nebo ještě v základním táboře.

Ti starší hračičkové se vozili v jiných kočárech.

a ještě blíž

Kdyby bitva přerostla v regulerní politický boj, byly připraveny represivní složky.

Dbalo se také o hygienu a nutno ocenit, že podřídili i koně,

i když ne všichni.

K táborovému životu patří, především stravování. To začíná základním úkonem a

dál už to je celkem jasné.

Na zavolání polnice se všichni sejdou na oběd,

který vždy chutná a

je čím zapít.

K vojenskému životu nepatří jen muži,

 ale zrovna tak ženy

a mazlíčci.

Počasí sice nepřálo, ale vládla dobrá nálada, nikdo se nedostal do slepé uličky ani nezastavil.

Pozorný prohlížeč sem tam objeví na fotce kapku. Nedalo se ubránit, protože chcalo a chcalo. Ve Slavkově bude líp.