Rusové se dali porazit jen roku 1805 u Slavkova.

Ale jenom proto, že jich bylo málo, spojenec se držel překonaných pouček, a jako na potvoru proti nim stál ještě Napoleon v nejvyšší možné kondici. Pravda, spojenecké dispozice před bitvou myslely na všechno, ale císař zase udělal

Během víkendu bylo svedeno několik důležitých bitev. Nejdříve v pátek večer Rakušané vystříleli z města Francouze.

Ovšem použít v ulicích dělostřelectvo, na to je třeba mít silný žaludek, ale nic nového pod sluncem, tuto metodu použil už Napoleon v ulicích Paříže a vlastně tím odstartoval svoji hvězdnou dráhu.

Do rozrušených řad následně nastoupila pěchota a zahnala Francouze do kašny,

kde je obklíčila.

Uspokojení z vítězství však bylo krátkodobé. Jediný Napoleon věděl, že to je vítězství Pyrrhovo.

Boje se zúčastnila především pěchota, jezdectvo se k dění postavilo zády nebo

v klidu parkovalo na vyhrazeném místě.

O pár minut později vybojoval svoji vlastní bitvu maďarský husar. Evidentně šel po Starobrnu, vždyť mohl bez potíží kdekoliv ukořistit jinou značku.

Asi počítal s tím, že v jeho rodné řeči mu nikdo stejně nebude rozumět, tak si u baru počínal agresivně, uskočil jsem na poslední chvíli...vzdálenost...cca 20 cm od objektivu.

Kořist za to ale určitě stála, tvářil se velice spokojeně.

Město bylo od Francouzů vyčištěno, zbraně čestné stráže se na nádvoří zámku leskly,

nic nebránilo historické události. Sídlo zdejšího panství Kouniců navštívil císař František.

Velitelem přepravy byl samozřejmě vrchní císařský štolba.

aby návštěv nebylo na jeden večer málo, za pár minut dorazil i ruský car Alexandr I.

Oba pak společně přijali hold poddaných.

Nadšení se zračilo v jejich očích a někteří se dostavili v moravských uniformách.

To jezdecký doprovod zachoval důstojnost a vážnost.

Slávy se zúčastnili všichni přítomní

včetně carova doprovodu, a to přímo z Moskvy.

Druhý den zahájil vzpomínkové oslavy výstřel ruského dělostřelectva.

Počasí se přibližovalo stejné podobě, jako roku 1805...bylo vlezlo a na to odjakživa platí punč s ovocem. Jen u tohoto stánku se prodalo 200 litrů teplých nápojů.

Na vlezlo zrovna tak platí zalézt do tepla. Zámek se přímo nabízel. Napoleon, císař všech Francouzů, mě přivítal velice vřele, však jsme se rok neviděli.

že jsem proklouznul bez potíží kolem stráže, jsem mu raději neříkal. Mohl by mít malér.

Zato dámy se od rána činily, činčaly

a pózovaly...

pod dohledem zámecké paní.

Zatím co pánové na zámku furt něco řešili

pod zámek sváželi zraněné

a tak se operovalo

a operovalo...

Nástroje chirurga se vešly do dárkové kazety.

Některé to však vůbec nezajímalo.

Klidně si vyhlíželi

a nakupovali tématické dárky.

V zámeckém parku nezranění vojáci cvičili, což se pro civilisty mohlo jevit, že chodili bez cíle sem a tam.

Rozpoznat jednotlivé jednotky neni jen tak, ale obecně se dá říct,že zelení jsou Rusové. Bez čáky řadová pěchota a s čákou gardová.

Pravidelným výcvikem procházelo také jezdectvo.

jako hlavy nepřátel posloužila hlávka zelí. Trefit se v plné jízdě neni jen tak.

Ukázky byly natolik poutavé, že se nikomu nechtělo ani na chvíli odejít, i když se mu chtělo.

Při jezdeckých ukázkách nejvíce trpěla kopyta koní, také svoje jsem raději překoval,

zvláště když kovárna byla dobře vybavena.

Nejsem tak odolný jako vojáci a hlavní bitvy pod Santonem jsem se pro letošek nezúčastnil, ale rád připomenu rok 2010 viz zde 

bylo trošku jiné počasí...

nebo rok 2012 viz zde

Návštěva tábora bugských kozáků v zámecké zahradě bylo lepší řešení.

Ti se bitvy také nezúčastnili ani v roce 1805, a tak si jen tak tábořili

a měli spoustě jiné práce.

Stanovali však stejně jako v dobách minulých, žádný penzion.

K večeru z bojiště do Slavkova přicválala francouzská jízda.

a jen tak kondičně si mezi sebou zabojovala...docela mazec.

Potom odstavili koně a kamsi zmizeli, zbylo jediné parkovací místo.

Večer se karta obrátila. Rakouské jednotky sice měly dobré vedení

ale stačil jeden povel,

pak salva

a město se ocitnulo opět v rukou Francouzů. Včetně radnice. Bylo jim úplně jedno, že na ni vlaje vlajka EU.

I když byla vlezlá zima

náladě to neubralo a na závěr všichni zvedli hlavy k obloze. Stálo to za to.

Návštěvníků bylo tolik, že východ ze zámeckého parku neodolal.

Aby taky jo, místa k sezení bylo v restauracích málo a každý se chtěl na úplný závěr zahřát.

Hodně související fotoreportáž Narozeniny Napoleona