Rozmočený v termálu, uchozený po Bratislavě.

Válet se v teplé termální vodě je fajn. Vydržím to zhruba dva dny po dvou hodinách.  Krizi třetího dne předcházím změnou programu, i kdyby se mělo jednat o činnost neoblíbenou, jako je pěší turistika a k tomu nahoru a dolu.

Podhájska je termálních pramenů ráj.

Jeden z areálů byl otevřen nedávno. Svití novotou. Znázorňuje pramen.

Po napuštění novotou i kouřil.

Teplota vody cca snesitelných 36 stupínků,

Což ale některým bylo moc a nořili se do chladícího bazénu s 18 stupni...nechápu.

Za sklem bylo ale líp,

i s vodopádem na hlavě.

Narváno zrovna nebylo

ale u vodního baru vládl čilý ruch. Obsluhující v suchu, hosté namočeni. Nechápu však, proč některé páry spolu jezdí do termálů nemluvit.

O všeobecnou bezpečnost je řádně dbáno. Byl však už advent a v tomto času místo záchranných kol používají adventní věnce.

Atrakcí je noční koupání, ale odcházel jsem před západem slunce. V pět otvírali krčmu.

Termální bazény najdete podle zaměření dle libosti, stačí zvolit nástupní prostor

a jste vyplivnuti, kde prameny léčí vnitřně. Často jsou importovány z Čech.

Pro návstěvníky, kteří upřednostňují klid jsou určeny římské lázně. Sice je tam zima jako venku, ale neprší, případně některou zimu nesněží na hlavy.

Každý termální pramen je nejenom teplý, ale také léčivý. Každý večer personál sbírá již nepotřebné pomůcky.

Klientela je v čase různá. Důchodci a nezaměstnaní dopoledne, pracující odpoledne a ještě více pracující večer.

Převlíkáren je dostatek, ale když na to někdo má, může i provokativně na veřejnosti.

Třetí den už bylo máchání akorát. Chodím sice nerad, ale výjimka byla na místě, vždyť Bratislavu jsem procoural, když ještě byla v Československu. Vzal jsem to systematicky cestou z nádraží. Nejdříve  Prezidentský palác.

Takovýho placu...tam by se demonstrovalo a házelo.

Kousek níž stánek Kapucínů. Novodobá architektura ve srovnání prohrává. Všichni zahlédnutí kapucíni byli cca do 25 let.Tomu při bohoslužbě odpovídala klientela i hudba.

Mám v oblibě courat uličkama

a Bratislava nezklamala.

Zvláštní pozornost jsem věnoval vratům.

O výzdobě některých bych vedl polemiku

u některých si posteskl nad lidskou bezohledností.

Jinde jsem chybu nenašel, i když byla delegovaná.

Sám sebou překvapen, prokličkoval jsem se až k Slovenskému národnímu divadlu

a kousek za ním ke známému mostu přes Dunaj. Jeho řešení nezapře novou dobu, 

Takto vyhlíží zabudován do infrastruktury města,

Co naplat i zde stojí hrad na kopci. Kdo nevystoupal, v Bratislavě nebyl. Hurá na schody.

 a projít branou

na přednádvoří.

Hned vedle...Archeologové jsou všude stejní. Vykopou díru, a pak se spoustu let ohání štětečkem. Aby bylo jasno, jak dlouho to potrvá, klidně postaví i jeřáb. Nebo betonové lobby zpevňuje?

Tento pohled je daleko příjemnější.

Cesta zpět vedla podle všech zákonitostí zase z kopce.

pozoruhodné bylo, že turisté zrovna hrad neobléhají.

Změnou nadmořské výšky dostane člověk v druhé řadě především hlad. Rozdíl mezi slovenskou a italskou pizzou je pouze v tom, že se jmenuje Podpecník, peče se z chlebového těsta, nechybí brynza, potírá se česnekem a je chutnější.

Zpět do města vedlo několik cest.

tato se mi zdála mnohem lepší.

Každé město má svoje postavičky. Jak už to tak bývá...mají většinou...dost.

Bratislava je k tomu městem květin. Některé rostou už zabalené. Spíš mě však napadlo, že původně měla být někomu omlácena o hlavu, případně hozena pod nohy.

Při cestování vlakem je časová rezerva správné řešení. Zvláště když hned u nádraží se ukrývá muzea vozidel. Spojit potřebné se zajímavým se přímo nabízelo. Nakrucují se tu lokomotivy

společně s překonanou železniční technikou a

uvnitř vysloužilých hal jim zdárně sekundují motorky. O motorkách více zde

auta

a známé tváře.

Venku zase čeká na zákazníky, případně na renovaci, autobus.

Na víc času nezbylo...no nezbylo...ale byl to fofr.

Vánoční přání vždyť Vánoce jsou svátky klidu