Rathův balík plný vína a moje obavy.

Pozvání ke známým na Moravu patrně odmítnu, ještě nedávno jsem se těšil, ale co čekat od milovníků vína. Mám obavy, abych na rozloučenou nedostal dárek. Ze zdvořilosti neumím odmítnout. Pokud by se jednalo o dar zcela transparentní, například směnka,

která se dá operativně uschovat kamkoliv, tak prosím, ale otevřít dárkový balíček s vínem...to ne. Neumím hospodařit s evropskými dotacemi a při mé slabosti k moku s pěnou, bych časem stejně celý obnos investoval do piva pro celé sídliště. Navíc při poslední kontrole mi lékař sdělil, že mám prostatu jako desetileté dítě, a tak ani necítím potřebu zvyšovat dávky.

Ale co hůř, ve víně je pravda a jen představa, že jako spořádaný občan mohu být rafinovaně sledován, mě uvádí do stavu hlubokého opovržení nad praktikami špionážních agentur. Zcela logicky bych za tím viděl útok na moje pracovní místo a zařazení, i kdyby mě policejní president tisíckrát utvrzoval, že propuštěný bratranec souseda už místo našel.

V dnešní době se nedá věřit ničemu a nikomu. Bez výjimky všude číhá nebezpečí, ať už je ukryté za rohem s pingpongovou pálkou nebo v balíčku s vínem. Jediné, co mě naplňuje troškou optimismu je přesvědčení, že MUDr. Rath se z toho nakonec přecejen vyseká a spravedlnost opět zvítězí. Osudnou se mu stala pouze naivita nezkušeného politika a vášeň ke kvalitnímu vínu. Za to se snad ještě netrestá. A pokud nás oblíbený hejtman rozesmutní rozhodnutím opustit pozice a vrátí se ke své praxi, pak si dovedu představit jeho zkrvavené oči, kdyby si nedočkavý pacient dovolil jen sáhnout do náprsní kapsy pro obálku s doporučením nebo jen pro kapesník.

Já bych to měl horší, vzhledem k mému věku, bych do konce života nečichnul ani k zátce od piva.